Fotbalová bída a utrpení pokračuje i za mořem. Od Turků dostali Češi další lekci!

Nejdřív si Turci užili slávy, neboť v Red Bull aréně se po pár minutách rozloučili se svými legendami Asikem a Burukem, jimž americká krajanská komunita aplaus nachystala a fotbalová generalita od Bosporu zlaté kopačky na památku předala, pak už se ovšem před bouřící kulisou začalo naostro.

Samozřejmě že bez nového trenéra Turků na lavičce, neboť Hiddinkova smlouva v Rusku pořád ještě běží, takže své mužstvo nekoučoval a jen z tribuny ho sledoval.

Turci se mu chtěli ukázat, takže po úvodní hlavičce Hübschmana mířící nad břevno dávali trenérovi, publiku a samozřejmě i Čechům na vědomí, co lze od nich očekávat.

Během čtvrthodiny si vytvořili hned tři víc než slibné příležitosti a kdyby je Ardo, Gökhan či Volkan proměnili, nebylo už zřejmě v dalším průběhu přípravného testu co řešit. Gólman Čech však spoluhráče podržel, i když třeba ránu Selcuka likvidoval nadvakrát a při hlavičce Arda se jen díval, jak míč sviští vedle jeho tyče.

Po dvaceti minutách se sice Bílkův výběr trochu sebral, párkrát si dokonce i nahrál, takže se i na soupeřovu polovinu dostal, jenže šlo jen o neškodné vzepětí. Bázlivý, opatrný, předem signalizovaný a až k uzoufání pomalý fotbal v podání českého týmu ostře kontrastoval s rychlostí, pohybem a hlavně jednoduchostí a přímočarostí soupeře. Na skóre se to muselo zákonitě projevit a bylo malým zázrakem, že do poločasu jen jedním gólem.

Parádní ale byl, neboť Arda doběhl míč u čáry, s Kušnírem si pohrál jako s malým klukem a střelou od tyče do sítě nedal Čechovi šanci. Kapitán vůbec musel držet své mužstvo nad vodou, neboť namlsaní Turci si pohrávali s českou obranou jak chtěli a třeba Nihatovu ránu musel Čech vyrážet na poslední chvíli jenom nohama.

Hned po přestávce byl ovšem osud zápasu dokonán. Zaváhal Mazuch, propadl střídající Polák, Nihat se hravě uvolnil a proti jeho střele k tyči neměl Čech sebemenší nárok.

Trenér Bílek se mohl z lavičky uřvat, ale nic nezmohl, i kdyby celé mužstvo vyměnil. Jeho svěřenci dostávali od reprezentace půlměsíce lekci, jak je ostatně v posledních zápasech pravidelně zvykem. Nestačili v ničem, všude byli druzí, mnohdy jen udiveně zírali, jak je soupeř rychlý, nápaditý a jak mu míč ani trochu nepřekáží. Drsný kontrast v porovnání s tím, co předváděl český celek.

Oproti poslednímu výprasku ve Skotsku se vrátil svým herním projevem opět o několik světelných let zpátky a znovu zjistil, že bez Rosického na jen trochu lepší soupeře nemá. A Turci nebyli lepší trochu, ale o třídu, takže prohra mírněná po hromadném střídání osm minut před koncem Milanem Černým byla nakonec vzhledem k obrazu hry a poměru šancí hodně milosrdná. A ani závěrečné vzepětí českého týmu už na ní nic změnit nemohlo.