Článek
Na tribuně vám asi moc dobře nebylo, když jste musel sledovat, jak Turci českou reprezentaci jasně přehrávají a Bílkův výběr jim více než hodinu absolutně v ničem nestačí.
Chyběla mně soudržnost, kolektivní duch, touha po vítězství, která by měla být na mužstvu patrná od první minuty. Určitým pozitivem sice je, že v posledních minutách jsme si dvě tři šance vypracovali a zápas dohráli až do konce, ale to bylo také všechno.
Přitom evropská kvalifikace se rychle blíží. Má český tým vůbec na to, aby v bojích o EURO 2012 uspěl?
Každý zápas je sice jiný, ale s výkonem předváděným hlavně v prvních šedesáti minutách bychom těžko uspěli. Chce to projevit daleko větší osobní odvahu i sebevědomí, je nutné za to vzít od první minuty, což jsem proti Turecku postrádal. Kompaktnost a sílu, která by z mužstva vyzařovala, zrovna tak. Jisté oživení se sice po hodině dostavilo, ale jen oživení.
Mají potom podobné zápasy vůbec smysl, když v nich jde národní tým od porážky k porážce? Není to přílišný hazard s už beztak upadajícím jménem českého fotbalu?
Naopak, my podobné zápasy nutně potřebujeme, abychom se někam posunuli. Do září, kdy vstupujeme do kvalifikace, musíme být lepší. Daleko lepší.
Jde to vůbec bez Rosického, bez něhož je národní tým sotva poloviční, o čemž srovnání březnového utkání ve Skotsku a sobotního duelu s Tureckem znovu přesvědčilo?
S Rosickým, Barošem i některými dalšími hráči, kteří v Americe chybí, budeme sice silnější papírově a možná i ve skutečnosti, ale to není rozhodující. Je zapotřebí, aby na podzim byla naše reprezentace top, což zatím není.
Není to i trenérem Bílkem, na něhož se snáší čím dál větší kritika a i hlasy po jeho odvolání sílí?
Když se nevyhrává, je jasné, že se na trenéra i hráče snáší kritika, kterou musí umět přijmout. Teď je proto na nich, aby ji dokázali v dalších zápasech čelit. Hrou, výkonem i výsledky. A budou to hodně náročná utkání, v nichž očekávám daleko víc osobní odvahy.
