Článek
Právě zrozená česká reprezentace se teprve chystala na triumfální pochod Anglií, když ho tehdejší boss českého fotbalu František Chvalovský přetáhl od lyží k národnímu týmu.
Na fotbalisty se díval s despektem
„Známe se léta a když se stal v pětadevadesátém předsedou svazu, dal mi nabídku, kterou nešlo odmítnout. Pravdou ale je, že jsem měl z práce u reprezentace trochu obavy. Sám jsem se věnoval atletice a za Pardubice a pražskou Duklu běhal osmistovku, jako doktor se staral o lyžaře a najednou spadnout mezi fotbalisty, které jsme považovali tak trochu za náfuky,“ nepopírá primář funkční diagnostiky a tělovýchovného lékařství v Ústřední vojenské nemocnici v pražských Střešovicích Petr Krejčí, že se na fotbalisty díval s despektem.
Jenže stačil rok a názor změnil. Možná i proto, že v šestadevadesátém zažil triumfální tažení národního týmu až k branám londýnského Wembley a na jeho trávníku finálový boj o zlato s Německem.
Na Anglii se zapomenout nedá
„Dodnes se vzpomínky vrací... Na Vláďu Šmicra, jemuž Thuram moc ošklivě rozrazil hlavu a my ho přesto dali dohromady, takže stihl nejen svatbu, ale i finále, na trenéra Dušana Uhrina, jenž před semifinálovou partií s Francouzi klepal na dveře mého pokoje v jednu v noci celý roztřesený, že Patrika Bergra skolila horečka a že s ním musíme něco udělat. Stihli jsme to, takže „Páťa“ odehrál nejen semifinále, ale v partii o zlato dokonce Němcům dával branku.“
Trenéři se mění, Krejčí zůstává
Trenéři u reprezentace se měnili, doktorští partneři po jeho boku rovněž, Krejčí však u reprezentace zůstává. Teď před zápasem s Lotyšskem konkrétně s Petrem Novákem ...
Když trenér fotbalové reprezentace Ivan Hašek oslavoval loni v Kroměříži 46. narozeniny, Petr Krejčí (vlevo) mezi první gratulanty patřil. foto: Jan Tauber
„Samosebou, že máme úkoly a povinnosti rozdělené. Sportovní medicína je mým koníčkem, neboť jsem internistou, takže do mé kompetence spadají nemoci, kolegové se pak starají o záležitosti traumatologické,“ potvrzuje Petr Krejčí, že i lékařský štáb starající se o fotbalovou reprezentaci má kompetence přesně rozdělené.
Nejen péče o fotbalisty, ale i o trenéry do nich patří. A že jich už Petr Krejčí u reprezentace něco zažil! Dušana Uhrina, Jozefa Chovance, Karla Brücknera, Petra Radu, Ivana Haška a teď Michala Bílka... Samozřejmě že se i o jejich správné rozpoložení musel a musí starat.
Pilulky pro nervózního Radu
„Nejvíc všechno prožíval a nervozitou trpěl Petr Rada, jemuž jsme občas i nějakou pilulku na uklidnění museli dát. Zato třeba Karel Brückner bral všechno s moudrým nadhledem a svým krásným humorem. A ten ho neopouštěl, ani když jsme třeba před čtyřmi lety na světovém šampionátu v Německu nastupovali v Hamburku k rozhodujícímu zápasu o postup ze skupiny proti Italům ve zbědovaném stavu. Koller zraněný, Baroš zrovna tak, mančaft zdecimovaný a Brückner se na mě přesto obrátil, abych nenápadně omrkl, kdo sedí na lavičce squadry mezi náhradníky. Zahlásil jsem mu, že Inzaghi a Del Piero a on se v panující mizérii jen pousmál a prohodil: Mohli bychom je udělat na hostování. U nás by určitě kopali!“
I když má lékař národního týmu Petr Krejčí za sebou na dvě stě reprezentačních zápasů, i když s lyžaři absolvoval šest zimních olympiád a tucet světových šampionátů, prožívá každé utkání stejně, jako když u národního týmu začínal. „Samozřejmě že zpívám hymnu, jasně že se neubráním dojetí, když vyhrajeme důležitý zápas, pochopitelně že na lavičce trpím, když se mančaftu nedaří,“ přiznává rekordman v současné české fotbalové reprezentaci Petr Krejčí.
