Článek
Spoluhráči v Plzni si ho dobírali, jeho rodná dědina byla na nohou, když se tam den před srazem fotbalové reprezentace objevil. „I stará babička s čaganem mně gratulovala,“ přiznával Petržela, že jeho Hoštice-Herolitce jsou na nominaci svého rodáka náramně pyšné. Kamarádi a někdejší spoluhráči, s nimiž na Vyškovsku začínal a kteří na rozdíl od něho dál oblékají dres místního klubu a hrají pralesní ligu také, to se ví.
Z dědiny přijede fandit autobus
„Když jsem je v neděli doprovázel k mistrovskému zápasu v Drnovicích, hned se zajímali, jak to bude se vstupenkami. Jenže já dostal jen čtyři a jich se do Prahy chystá celý autobus. Už na finále Ondrášovka Cupu, které jsme hráli na Letné s Jabloncem, dorazili v plné síle,“ má mladík Petržela o starost víc.
A to vůbec pochybuje, že se v pátečním kvalifikačním duelu proti Skotům objeví a proto neustále opakuje, že náramným oceněním je pro něho už to, že si může s nároďákem zatrénovat. „Koukám na všechno kolem sebe s otevřenou pusou. Čechino, Rosický, Plašil... Malinko mně bude trvat, než se zbavím respektu, protože zatím ani nevím, o čem bych se s nimi měl bavit. Na tréninku se jim však snažím vyrovnat,“ přiznává.
Dávat góly, byl by v Realu
Trenér reprezentace ho při zdůvodňovaní nominace vychvaloval... „Silný ve hře u čáry, rychlý, souboje jednoho proti jednomu vyloženě vyhledává. Šikne se nám,“ pravil Bílek. „Prostě můj styl hry. Když dostanu balón a jdu sám na beka, věřím si. Asi jsem v tom opravdu silný,“ rozpovídal se reprezentační debutant, v půlce věty ale zmlknul. Zřejmě si vybavil slova klubového trenéra, který by pragmaticky dodal: „Rychlý, ale zbrklý. Kdyby proměnil jen polovinu z šancí, do nichž se dostane, nehrál by v Plzni, ale v Realu Madrid.“
„Obehraná písnička. Pořád jsem prostě ještě nenašel správný střelecký recept. Nemyslím, že bych byl zbrklý, je se snažím i šanci rychle zakončit místo toho, abych přemýšlel hlavou,“ sebekriticky uznává.
I minuta proti Skotům by byla snem
Jenže kdoví, třeba právě pro jeho nebojácnost, schopnost poradit si s protihráčem a nachystat střelecké příležitosti ostatním na něho trenér Bílek v pátek ukáže. Třeba nebude s nároďákem jen trénovat...
„Tak to by byl úplný vrchol. Po šesti letech, během nichž jsem prošel prakticky všemi mládežnickými reprezentacemi, splnění klukovského snu. Toho, proč jsem se na fotbal dal a proč ho hraji,“ přiznává Petržela a hned ujišťuje, že tvrdých skotských pořízků by se rozhodně nebál.
„Však mě na ně při pátečním ligovém utkání na Slavii David Hubáček připravil. Od první minuty mě mastil, že nic horšího by mě potkat nemohlo,“ vybaví si docela s chutí, jak se plzeňská šňůra úspěchů rozrostla i o tříbodový import z Edenu.
Mimochodem suverénní plzeňské tažení českou ligou zajímalo prakticky všechny slavnější Petrželovy spoluhráče v českém nároďáku. Takže i obavy, o čem se s nimi bude bavit, byly nakonec zbytečné.
