Článek
"Už mě to začalo zlobit, když jsem si šel v Praze zatrénovat po krátké dovolené, kterou jsem měl po návratu z Turecka. Chtěl jsem se udržovat v tempu, abych sem byl připravený, ale nakonec v sobotu hrát nebudu. Stále věřím, že se dám dohromady alespoň do úterního duelu s Japonskem," mrzelo sedmadvacetiletého obránce.
Sivok patří v 27 letech k nejzkušenějším hráčům nynějšího výběru. Hlavně ale podle toho, jak dlouho v národním týmu působí. Poprvé se v něm totiž objevil už před šesti lety v kvalifikaci v Rumunsku.
Ve zlaté generaci se neprosadil
"Jenže to ještě hrála zlatá generace, moc šancí prosadit se jsem proto ani neměl," zavzpomínal na své reprezentační začátky, kdy býval sice často v nominaci, ale stejně často zápasy sledoval jen v hledišti nebo jako náhradník. "Patřím tady proto sice k nejstarším hráčům, ale mám jen patnáct zápasů na kontě," poznamenal, že proti Petru Čechovi, Tomáši Rosickému nebo Milanu Barošovi má startů za Česko jen minimum.
Je však rád, že měl možnost se od tehdejších opor Vladimíra Šmicra, Karla Poborského, Jana Kollera a dalších hodně naučit. "Nejen na hřišti, ale v celém fungování toho mužstva, které bylo tak úspěšné. Hodně jsem z toho mohl v další kariéře těžit," dodal.
Byl by proto rád, kdyby si podobné zážitky mohli nynější nováčci odnášet z mužstva, v kterém působí třeba brankář Čech. "Všichni chtěli nové, neokoukané tváře, ale když je teď trenér Bílek přivedl, tak je zase nespokojenost. Musíme si uvědomit, že ti kluci potřebují čas, aby se aklimatizovali a prokázali talent a píli, kvůli které šanci od trenéra dostali," vyjádřil Sivok přesvědčení o správnosti zkoušení nových hráčů.
Je ale podle něj dobře, že alespoň obranná řada odjela do Japonska ve složení podobném tomu, jak nastupuje v kvalifikaci. "Souhra v obraně je hodně důležitá, návyky spoluhráčů je třeba si osahat. Trenér Brückner měl pravdu, když říkával, že obrana potřebuje k sehrání třicet čtyřicet zápasů," připomněl někdejšího kouče národního týmu, pod jehož taktovkou v mužstvu začínal.
