Článek
Svěřenci trenéra Jaroslava Hřebíka však nemusejí být smutní. Vždyť Španělům, kteří dominují světovému fotbalu prakticky ve všech věkových kategoriích, byli více než vyrovnaným soupeřem a k tomu, aby je porazili, chybělo jen pět minut v základní hrací době a dvanáct v nastavení.
Ze tří českých mládežnických reprezentací, které se dostaly na velké turnaje, což se nepovedlo žádné jiné evropské zemi, nabídli nejhezčí fotbal a jejich stříbro tak má větší lesk, než kov stejné hodnoty, které vybojovala na ME sedmnáctka nebo evropský bronz jednadvacítky.
„Během sedmnácti dnů jsme odehráli šest těžkých utkání. Náš fotbal je fyzicky velmi náročný, hra je postavená na aktivitě, presingu a napadání soupeře po celé hrací ploše. Tohle jsme dokázali praktikovat v normální hrací době. V prodloužení už nám bohužel docházely síly, projevila se také zranění a hráči už nedokázali plnit svoje úkoly jako před tím. Projevila se také vysoká kvalita Španělů. Ale tihle kluci ukázali na šampionátu obrovskou sílu, a to je velký vklad do budoucnosti,“ říkal po finále kouč české reprezentace Jaroslav Hřebík.
"Po skončení normální hrací doby jsem si zavolal hráče a zeptal jsem se jich, co by před finále se Španěly říkali tomu, kdyby s nimi po devadesáti minutách hráli 1:1. Oni mi odpověděli, že by to brali, že by to bylo super. Tak jsem jim řekl, ať jdou na hřiště a dál hrají to, co umějí, protože to je super... Prohráli až po velkém boji, ale stejně jako pro mne, je i pro ně stříbro velikým úspěchem,“ dodal Hřebík.
