Článek
Čechův zlomený nos je v těchto dnech pomalu stejně slavný, jako legendární Jágrův malíček v hokejové Vídni v roce 2005.
„Byl bych raději, aby byl slavný až na evropském šampionátu,“ žertoval legionář z londýnské Chelsea před posledním tréninkem pod letenskými reflektory. Během něho měl posoudit, jak se cítí a zda se v pátečním večeru do brány proti Černohorcům postaví.
Čtvrteční trénink byl otevřený první čtvrthodinku - a během ní dělal Čech bez omezení přesně to samé, co jeho kolegové Drobný a Laštůvka. Šlo však o jednodušší věci. Protažení, cviky s trenérem gólmanů Janem Stejskalem, chytání balonů, které na něj kolegové kopali. Občas si masku popotáhl a přitáhl její popruhy, nic zvláštního na něm jinak znát nebylo.
"Petr odtrénoval celý trénink naplno. S maskou je spokojený, nijak ho neomezuje. Na zápas je nachystaný," oznámil navečer dobré zprávy lékař týmu Petr Krejčí.
„Nebyl bych přece tolik dnů na cestách, nelítal bych mezi Londýnem, Milánem a Prahou, kdybych nevěřil, že nastoupit mohu a barážovou bitvu zvládnu,“ netajil Čech odhodlání mančaftu pomoci.
Maska chránící zlomený nos nedělá brankáři Petru Čechovi žádné problémy.foto: ČTK/Jan Tauber
„Postěžoval si, že ho pořád ještě pobolívá hlava, ale věřím, že nastoupí,“ tvrdil přesvědčivě trenér Michal Bílek a svou víru doložil i větou o Drobném jako gólmanské dvojce.
„Samozřejmě že chceme, aby chytal, a počítáme s tím. Mít za zády Čecha, který patří mezi nejlepší gólmany, představuje jistotu, jeho role je neoddiskutovatelná,“ měl v sobě stejnou víru i kapitán Tomáš Rosický. „Ale i kdyby snad Petr nastoupit nemohl, čemuž nevěřím, máme dva další zkušené brankáře. Zkušené, ze zahraničí vychytané, určitě se nezblázní, kdyby měli jít do brány.“
Tomáš Rosický na srazu fotbalové reprezentace.foto: Právo/Petr Hloušek
Trenérovi i kapitánovi je přitom zřejmé, že budou muset Čecha před horkokrevnými Černohorci chránit a ochránit. Hlavně při standardních situacích.
„Jasně že víme, že soupeř je při standardkách hodně nepříjemný. Má vysoké hráče, kteří se při nich dovedou prosadit, proto musíme Petra ochránit. Jít Černohorcům do těla, aby se k němu nedostali,“ zdůrazňoval Bílek svým svěřencům.
Ale že by snad měl Čech strach? Že by jím cloumaly obavy, aby ho někdo z Černohorců nevzal byť třeba i v zápalu boje loktem do obličeje a zranění se mu neobnovilo?
„Stát se může cokoli. Ale kdybych měl obavy, nemusel jsem sem vůbec jezdit,“ odpovídá se stoickým klidem Čech. „Jsou věci, které se nedají ovlivnit. Po minulém úrazu mám v obličeji sedmdesát stehů. Kdybych se bál, sto zápasů bych od té doby rozhodně neodchytal.“
Bílek by se sice mohl jistit tím, že pro případ Čechova zranění a nuceného střídání posadí na lavičku mezi náhradníky dva gólmany, tedy Drobného i Laštůvku, ale podobnému řešení se jen směje.
Trenér národního týmu Michal Bílek.foto: Právo/Petr Horník
„O tom vůbec nepřemýšlím,“ řekne lakonicky, protože dumat musí nad jinými věcmi. Hlavně nad tím, jak zkrotit divoké a fotbalově nepříjemné Černohorce, jak je udolat a vytvořit si v páteční konfrontaci takový náskok, který by byl postačující pro odvetu za čtyři dny v Podgororici.
„Nějakou branku se snažit dá a hlavně žádnou neinkasovat,“ prozrazuje skrytou touhu.
„Dva nula, to by byl ideální scénář,“ zasní se kapitán Tomáš Rosický.
