Článek
Nejen při chatu se čtenáři Sport.cz, ale i po předsednické inauguraci jste hlásal, že po reprezentačním excesu při návratu z Černé Hory hodláte udělit fotbalistům jednodenní amnestii. Proč najednou takový posun v názorech?
Čekal jsem, že dojde k rychlé veřejné omluvě, ale všichni se tvářili a snad si i mysleli, že se vůbec nic nestalo. A nešťastným prohlášením reprezentačního manažera Šmicra pak situace jen gradovala.
Proto jste uvažoval o jeho odvolání?
Nemluvil jsem o odvolání, spíše jsem řešil, zda jeho setrvání ve funkci je prospěšné či nikoli.
Nakonec jste se rozhodl Šmicra u reprezentace ponechat. Orodovali za něho hráči, s nimiž jste během víkendu mluvil?
Telefonoval jsem si s Rosickým i Čechem a i tyto rozhovory přispěly k názoru, že soudržnost týmu by Šmicrovým odvoláním byla narušena. Hráči ho podpořili a přiznali, že ani on jejich chování zabránit nemohl. A samo sebou uznali, že šlo o jejich obrovské selhání.
Hrál rozhovor s Rosickým klíčovou roli ve vašem rozhodování?
Mám s ním už léta osobní vztah, a proto si mohu dovolit být k němu tvrdý. Zvláště když jde o kapitána a lídra mužstva, jenž by měl udávat směr ostatním. Nechal jsem si od něho proto vysvětlit, jakou kdo má pozici v mužstvu, čemu šlo zabránit a čemu nikoli, slyšel jsem od něho, že hráči berou odpovědnost na sebe. I on si s odstupem času uvědomil, že jednání, k němuž došlo v Podgorici i potom po příletu do Prahy, bylo neomluvitelné.
V případě Čecha se ale přece o selhání mluvit nedá. On, stejně jako Hubník a Jiráček se žádného skandování a sprostých urážek na adresu Druláka nezúčastnil. A v letadle se trhání oblečení také víceméně ubránil. Přihlédnete k tomu při udílení dvoumilionové pokuty, kterou jste hráčům, trenérům a realizačnímu týmu vyměřili?
Mančaft je kolektivem, jenž ručí za své činy. Takže trenéři a vedoucí mužstva rozhodnou, jakou kdo dostane pokutu.
Zdá se vám suma dva miliony adekvátní vzhledem k tomu, o kolik lidí participujících na odměně za postup se jedná a v jakých dimenzích se pohybují příjmy legionářů? Vždyť jde vlastně o šedesát tisíc na hlavu...
Rozhodně nejde jen o nějakou symbolickou částku, neboť zasáhne hráčům do prémií slíbených za postup na EURO. Hlavně pro fotbalisty z české ligy jde o ztrátu vysokou.
To si vás hráč neusmířili ani tím, když na letišti v Podgorici nejenže uráželi Druláka, ale mezi oslavnými popěvky skandovali: Pelta předseda?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že se to neposlouchalo dobře. Hráči si přáli, abych se stal předsedou, což bylo dáno asi tím, že jich spousta prošla mýma rukama. Třeba v dobách, kdy jsem byl manažerem reprezentace, nebo generálním ředitelem ve Spartě. Na mé rozhodování to ovšem vliv nemělo.
Když jste se rozhodoval na Šmicrovým setrváním ve funkci manažera, měl jste v hlavě jeho případného nástupce?
V takové rovině jsem se nepohyboval.
A co vy sám? Vedoucím reprezentace jste už v minulosti byl, na ME 96 s ní dokráčel v Anglii ke stříbrným medailím, i vaši předchůdci v předsednickém křesle Chvalovský či Hašek si brávali nad národním týmem gesci...
I já si ji vezmu a chci mít v souvislosti s reprezentací¨v některých záležitostech hlavní slovo.
Abyste se jako předseda dožil reprízy anglického tažení?
Opravdu si myslím, že situace je v mnohém podobná s tou před patnácti lety. Tehdy jsme měli v mančaftu spoustu bezejmenných hráčů ze Slavie a Sparty, teď v ní rovněž figurují fotbalisté z tuzemské scény. Plzně, Liberce... I to dokazuje, že česká liga nemá špatnou úroveň. Na šampionát nepojedeme jako outsider, podle mého se na něm můžeme utkat s každým.
Bude ovšem zapotřebí vytvořit i lepší klima kolem reprezentace...
I o to se osobně zasadím a jsem si jistý, že i tuto situaci zvládnu. Dokázal jsem to v minulosti, kdy třeba s takovým Jirkou Němcem to nebylo ani trochu jednoduché, poradím si i teď. Musíme vytvořit takové klima, aby mezi reprezentací, veřejností a médii neexistovaly problémy. Pár nápadů už v hlavě mám.
