Článek
Po vyřčení nominace jako by z něho všechno spadlo. I jeho věčně zakaboněný kukuč se změnil. Reprezentační kouč Michal Bílek se najednou i usmívat dovede. Žertovat také, i když jeho hlad po Němcích žertem není.
Nelaškuje. Němce opravdu chce!
„Těžko si z ,béčka´ vybírat mezi Německem, Nizozemskem či Portugalskem soupeře, ale když už bych měl volit, pak Němce," opakuje a nelaškuje. Je totiž přesvědčen, že jeho mise u české reprezentace bude úspěšně pokračovat i v Polsku.
„Myslím pozitivně, a proto tvrdím - postoupíme. O opačné variantě vůbec neuvažuji," je si jistý, že se svými svěřenci na prvních dvou postupových příčkách vratislavské skupiny skončí a dál půjde. Společně s domácím Polskem, jehož velkou zbraní budou podle Bílka Lewandowski a Blaszczykowski z Dortmundu? S Ruskem, jež je v jeho očích mírným favoritem skupiny? Anebo snad s Řeckem, jehož hráči jsou možná náladoví, ale těžkou kvalifikaci zvládli?
„Může to dopadnout všelijak, ale v sílu svého týmu věřím. I proto, že je o padesát procent silnější než před rokem. Výkony, duchem a charakterem zrovna tak. Závěr kvalifikace jsme zvládli dobře, únorovou přípravu v Irsku zrovna tak. Mám prostě dobré pocity. Ze hry, ale i z atmosféry, jež v mužstvu," libuje si Bílek a doufá, že po rakouském soustředění bude ještě lépe.
„Půjde nám hlavně o to, aby se všichni cítili dobře, dali se dohromady a na úvodní zápas s Ruskem byli optimálně připraveni," shrnuje trenér, co od soustředění v Bad Waltersdofu čeká.
„Pokud chceme uspět, musí největší individuality našeho mužstva Čech, Rosický, Plašil a věřím, že i Baroš podávat nadstandardní výkony, ale hlavně musíme hrát týmově. Držet spolu," připomíná základní premisy, které bude třeba naplnit, aby se reprezentace ve čtvrtfinále s Německem skutečně potkala a Bílkovi se tak splnil jeho sen. Hrát s Němci a skolit je!
Reminiscence na Milán důvodem nejsou
„Důvod se neskrývá za dvaadvacet let starými reminiscencemi na čtvrtfinále MS ´90 v Itálii, kde jsem za nároďák hrál a oni nás na milánském San Siru vyřachli," odmítá, že by se za jeho touhou skrývala odplata za minulost.
„Teď je prostě chci odvalit jako trenér," objasňuje, co vyvolává jeho snění. „Jako národ jsou Němci hrozně sebevědomí. Jako mančaft výborní, protože mají ve svém středu Özila, jenž je podle mého nejlepším nahrávačem Realu i celé španělské ligy, stejně jako Khediru, Gomeze a spol., ale i tak chci na ně narazit. A samozřejmě je porazit," prozrazuje kouč české reprezentace Michal Bílek, s jakým cílem do Polska pojede.
Jasně že okamžitě přepne do opatrnější tóniny, pochopitelně že si moc dobře uvědomuje, že se nejprve musí se svým mančaftem ze skupiny vůbec dostat. „Všude slyším, že je nejjednodušší, ale pro nás je hrozně těžká. Už třeba tím, jak vyrovnaná je. Postoupit může kdokoli," medituje nad šancemi českého týmu i soupeřů.
Poznání z Glasgowa inspiruje
„Ruský celek je už dlouho pohromadě, což je nesporně jeho výhodou. A když k tomu připočtu individuality, jež ve svém středu sborná má, rekrutuje se mi z ní mírný favorit. Může jít dál z prvního místa, může ale také skončit ve skupině poslední," domnívá se Bílek. Podobně si na tom ale podle něho stojí Řecko i domácí Polsko.
„Poláci se pochopitelně vidí v Lewandowském a Blaszcykowském, jenže ono je přece jen něco jiného hrát v Dortmundu a v reprezentaci. Zvláště proto, že na oba budou kladeny velké nároky a je otázkou, jak se s nimi vypořádají. Na Blaszcykowském budou Poláci chtít, aby byl lídrem mužstva, jenže co když třeba není tuto roli stavěný?" medituje trenér české reprezentace a hned předhodí paralelu z kvalifikace.
„Skotové také na Fletcherovi chtěli, aby tvořil hru a ujal se role lídra, jenže on je v týmu skvělým nosičem vody, ale nikoli jeho vůdcem a dirigentem," uklidňuje Bílek poznání, které v Glasgowě udělal a z něhož se dá mnohé i pro šampionát odvozovat.
Možná proto sní svůj velký sen, jak ve čtvrtfinále narazí na Němce a odvalí je z cesty.
