Rubriky:

Reprezentace

VIDEO: V šestnácti chtěl s fotbalem praštit. V jedenadvaceti jede náhradník Darida na evropský šampionát

30. května 2012 12:56 - Praha

Smutný příběh... Vždyť v šestnácti chtěl seknout s fotbalem. Možná nadobro, protože trenéři ho nestavěli, neboť oproti vrstevníkům byl až příliš malý a drobný, a jeho nebavilo věčně vysedávat na lavičce mezi náhradníky. „Za všechno mohlo mé onemocnění. A dieta, kterou mi doktoři nařídili,“ vypadne z Bílkova objevu Vladimíra Daridy, jehož fotbalový osud měl přímo pohádkový happy end. Po pěti letech se objevil v seniorské reprezentaci. Po půlhodině odkopané v nároďáku jede na evropský šampionát.

STES

Dieta za to nemohla. Spíše celeakie, onemocnění, jež ho bude provázet celý život. „Nezbavím se ho," špitne benjamínek v české reprezentaci, jehož si pro polský šampionát vybral kouč reprezentace Michal Bílek vlastně pět minut po dvanácté.

Půlhodina mu stačila

Na soustředění do Rakouska ho vzal jako náhradníka, protože kapitán a diregent mužstva Tomáš Rosický se zranil. K přátelskému duelu s Izraelem ho nasadil na posledních pětadvacet minut. I ty mu stačily, aby kouče přesvědčil.

„Už když jsme se vrátili do Prahy, oznámil mi, že na šampionát jedu. Hotový šok, protože jsem něco podobného vůbec nečekal," přiznává jedenadvacetiletý Vladimír Darida, že ho nominace vyvedla z míry. Jeho tátu, který nechtěl uvěřit už tomu, že syn jede s nároďákem na rakouské soustředění, také. „Ani tentokrát mi nechtěl věřit," prozrazuje mladík, který se až do letošního jara na ligové scéně jen míhal a teprve po přestupu Petra Jiráčka do bundesligového Wolfsburgu začal dostávat pravidelně příležitost.

„Bude z něho náš další reprezentant. Jednou převezme roli Pavla Horvátha," prorocky věštil už po prvních Daridových zápasech plzeňský kouč Pavel Vrba.

Horvyho učeň? To mu nevadí

„Za půl roku budeme přemýšlet, kým ho nahradit, protože odejde do ciziny," přidával po pár měsících, kdy se Darida v sestavě Viktorie zabydlel a dávno přestal být jen Horváthovým učněm.

„Nevadí, že mi tak říkají. Vedle Horvyho je dobré hrát. Pomůže při tréninku i zápase, poradí s výběrem místa, prostě perfektní škola," nezastírá nejmladší hráč Bílkova výběru, jak mu Horváthovo cepování prospívá. Však plzeňský kapitán byl mezi prvními, kdo mu k nominaci gratuloval, když se na Daridův mobil začaly hned po oznámení rošády textovky jen hrnout.

„Alespoň pár minut si v Polsku zahrát," sní teď o tom, že jeho pohádkový příběh bude mít ještě báječnější happy end. „A úplně jedno na jakém místě v sestavě. Klidně jako defenzivní záložník, třeba i jako podhrotový hráč. V Plzni si také nevybírám," svěřuje se se svou touhou. A dost možná někde v koutě duše doufá v její naplnění, takže hned po nominační jistotě se začal shánět po vstupenkách.

„Šest jsem jich sehnal. A na každý náš zápas," pochlubil se, že rodičům i přítelkyni udělal radost. Jeho Bětka si ji zasloužila, protože musela oželet plánovaný výlet do Londýna, když trenér povolal jejího kluka na rakouské soustředění. Teď se za ním bude moci vydat do Polska.

O Rudých ďáblech sní dál

A dost možná, že časem ho bude následovat ještě dál. Jiráček si před půl rokem výkony v nároďáku řekl o bundesligové angažmá, Daridovi se podobná možnost také nabízí. Třeba na sebe upozorní i anglické skauty, klidně si může říci i o zájem ostrovních manažerů a odejít do země fotbalu zaslíbené a vysněné.

„V Anglii bych hrát chtěl. Vždyť já odmalička zbožňuji Manchester United, protože v něm hrával můj idol Beckham," vyznává se z obdivu a lásce k Rudým ďáblům. Šestadvacet startů v české lize mu těžko k cestě na Old Trafford  vystaví doporučení, výkony v reprezentaci by si však o pozornost sira Fergusona a jeho lidí klidně říci mohl. Vždyť už teď se kolem něho točí zahraniční manažeři a sondují. „To ale neřeším, všechno nechávám na agentovi," brání se Darida připustit, že je kolem něho najednou takový rozruch.

Přijde i pohádkové rozřešení?

Natož aby nahlas promluvil, co všechno by mohlo přijít, kdyby na trávník ve Vratislavi vletěl s takovou drzostí a vervou, jako v zápase s Izraelem. Pak by totiž smutný příběh kluka, který chtěl v šestnácti seknout s fotbalem, anebo alespoň utéct v plzeňské Viktorky někam, kde by pravidelně hrál, dostal pohádkové rozřešení.

„On už ho dostal tím, když mi doktoři předepsali bezlepkovou dietu. Nesmím nic z mouky, i když třeba takovou pizzu bych si poručil strašně rád, k snídani musím třeba speciální pečivo, které se stejně jako většina bezlepkových potravin dováží právě z Polska, ale dieta pomohla. Zesílil jsem, vyrostl a začal pravidelně hrát. V plzeňském dorostu, pak na hostování v druholigovém Sokolově, což byla náramná škola, neboť ve druhé lize jsem se musel vyrovnávat s daleko silovějším pojetím, než v nejvyšší soutěži, nakonec i v Plzni," nerozpakuje se vyprávět svůj příběh nováček, který z reprezentačního kádru vystrnadil vlastně už pět minut po dvanácté  Daniela Pudila, jenž si byl nominací jistý.

„Nebylo co si povídat. Jen jsme si popřáli, aby se nám dařilo," popisuje minuty, kdy se před ním po rozhovoru s trenérem Bílkem otevřel fotbalový svět, zatímco Pudilovi se v tu chvíli hroutil.

zp, dos, Sport.cz

Zrušit