Článek
Tomáš Galásek znovu v reprezentační soupravě. Jak vám padne?
Mám samozřejmě radost. Poslední dva roky jsem dělal patrona devatenáctce, takže to oblečení jsem už na sobě měl... Myslím, že dostanu nějakou práci během tréninkové jednotky a budu zapojený normálně v tréninku.
S některými reprezentanty jste ještě sám hrával. Smějí vám tykat?
Nemám s tím problém. Jsou to teprve čtyři roky, co jsem v nároďáku skončil. Ti, s nimiž jsem hrával, mi vykat nemusejí. A mladí si to rozhodnou sami.
Signalizuje váš nástup k reprezentaci, že se dáváte zcela na trenérskou dráhu?
Po kariéře jsem si uvědomil, že u fotbalu asi zůstanu. Největší šance byla v trenérské funkci a tím pádem jsem nastoupil trenérskou školu, kterou jsem úspěšně vystudoval a za šanci u reprezentačního týmu jsem strašně rád.
Ne každý kouč může říci, že začal trénovat rovnou u reprezentace...
Stále se učím. Zatím jako asistent, což je určitá škola. Musím si vzpomenout na Jardu Šilhavého, který tak také začínal. Já byl hráč, on asistent trenéra a víme, kde je teď. V minulé sezóně se stal mistrem ligy s Libercem. Je tedy vidět, že trenérská dráha může takhle jít.
Časem byste si určitě i vy nechal líbit samostatné angažmá u nějakého renomovaného týmu.
V hráčské kariéře jsem začínal v provinčním klubu a pak šel výš a výš. Podobně to beru i ve funkci trenérské.
Baník Ostrava, Tilburg, Ajax Amsterdam, Norimberk, Mönchengladbach – to jsou vaše hráčské štace. Kterého ze svých trenérů teď budete chtít nejvíc napodobit?
Chci si vzít od každého něco. Holandská škola mi asi dala v mé hráčské kariéře nejvíce. A pokud mám jmenovat jednoho nejvýraznějšího kouče, pak to byl Co Adriaanse v Tilburgu a Ajaxu.
Léta jste počítal s tím, že se s rodinou usadíte v Nizozemsku. A nakonec žijete v Německu.
Hodně jsme cestovali, aspoň rodina pozná víc kultur. Rozhodly hlavně děti, takže teď bydlíme poblíž Norimberka. Odtamtud to máme i blíž domů.
Co říkali vaši známí z Nizozemska a Německa na to, že se vracíte do reprezentace?
Kontaktů tam mám dost, ale co jsem koukal, nikde se to neobjevilo, takže o tom vlastně nikdo pořádně neví. Já prostě nejsem taková bomba... (smích)
