Článek
Promítl se pozitivně do vašeho výkonu v úvodním duelu kvalifikace přestup z Wolfsburgu do Hamburku, jenž se uskutečnil jen pár dnů před reprezentačním srazem?
Ano, je to možné. Už bych se nechtěl vracet k tomu, čímž jsem si prošel v létě ve Wolfsburgu. Byl jsem rád za místo v základní sestavě reprezentace a snažil se odvést maximum. Ale pořád to nebylo ono. Odehrál jsem teprve třetí zápas za dva měsíce. Chyběla mi herní praxe. Doufám, že v Hamburku budu pravidelně nastupovat, což se na mojí výkonnosti pozitivně projeví nejen v klubu, ale i v národním dresu.
Limitovalo vás při bezbrankové remíze v Dánsku zranění nártu, které jste utrpěl při zatím jediném startu za Hamburk během předminulého víkendu?
Trošku mě to bolelo, ale myslím, že nikdo nejde do zápasu úplně stoprocentní. Každý má nějakou drobnou bolístku. Ale limitovaný jsem se necítil. Fyzicky jsem rozhodně byl v pohodě.
Od startu mistrovství Evropy jste během šesti zápasů vystřídal už tři posty. Po místě defenzivního a krajního záložníka jste tentokrát nastoupil ve středu záložní řady. Které místo vám sedí nejvíce?
Dostal jsem roli podhrotového hráče, ale neměl jsem vyloženě stejnou úlohu jako Tomáš Rosický. Motal jsem se všude, snažil jsem se hodně běhat a bránit, což mi nedělalo problém. V Plzni jsem dlouhý čas hrál na pozici defenzivního záložníka, takže asi právě daný post mi nejvíce sedí. Nicméně v národním dresu drží v záloze pevně své místo jen Tomáš Hübschman jako defenzivní štít, my ostatní se kolem něj točíme.
Byl jste na podobný post nachystaný? Nepočítal jste spíše s pozicí na kraji zálohy?
Trenér Bílek mi už v týdnu mnohé naznačil, takže jsem s místem ve středu zálohy počítal. Připravoval jsem se celý týden a neměl žádný problém.
Zato česká ofenziva měla problém protlačit se k vážnějšímu ohrožení dánské branky. Už třetí zápas v řadě jste nedokázali vstřelit gól. V čem je největší problém?
V Dánsku jsme měli určité náznaky, kdy chyběl třeba jen půlkrok k tomu, abychom se do šance dostali. Ale příležitost ke skórování jsme si vlastně nevytvořili. Klubové soutěže se rozjíždějí, a tak věřím, že všichni budou pravidelně nastupovat, což se pozitivně projeví na naší výkonnosti i produktivitě v národním týmu. Vypadlo totiž plno hráčů, kteří by normálně hráli v základní sestavě. Kdybychom alespoň pár zápasů nastoupili v totožné sestavě, určitě by se vše pozitivně promítlo i do naší hry.
Vybavíte si podobnou situaci, kdy váš tým během tří zápasů nedokázal vstřelit jediný gól?
Ne. V Plzni ani v průběhu jara ve Wolfsburgu jsem nic podobného nezažil. Čekání na gól je dlouhé. Zvláště u reprezentace, kde je vše hodně vidět a zápasů není mnoho. Ničí nás časté změny. Jde o odraz zranění a absencí, jichž je mnoho. Chce to trpělivost. My rozhodně nejsme zlomení ze špatné koncovky. Věříme, že gól přijde brzy.
Je problém i v absenci Milana Baroše, který ukončil kariéru a na jeho místě nastoupil v Dánsku Tomáš Pekhart?
Pořád hrajeme na jediného útočníka. Tomáš odvedl dobrý výkon. Ale my jsme měli v Kodani plno starostí s defenzivou, a pak zbývalo méně sil na hru dopředu. Nedoplňovali jsme jediného útočníka v dostatečném množství lidí, což je třeba zlepšit. Sám může soupeřovu obranu překonat těžko. Vždyť z hlediska herního stylu se odchodem Milana nic nezměnilo. Pořád hrajeme s jedním hrotem. Ale je třeba se do útoku, ať už je v sestavě kdokoliv, pouštět ve více lidech.
