Článek
Jak jste spokojený se svým výkonem?No... Mohlo to být lepší. Ve druhém poločase jsem mohl rozhodnout zápas. Přeci jenom zafungovala i nervozita. Vždyť před čtrnácti dny by mě ani nenapadlo, že budu povolán do reprezentace a nastoupím v kvalifikaci proti Dánsku. Čekal jsem, že se budu víc zapojovat do hry, chodit do brejků. Dánové ale hráli velmi dobře, chvílemi nás přehrávali, takže jsem víc bránil, než útočil. Ale jsem za tuhle zkušenost moc rád. Doufám, že nebyla poslední. Budu se ve Watfordu prát o další.
Co chybělo k tomu, abyste ten zápas rozhodl?Kdybych se zachoval po přihrávce Petra Jiráčka, kterou mi skvěle pustil Tomáš Hübschman, jako útočník a zachrtil. Jenže já viděl vpravo volného Honzu Rezka, tak jsem mu chtěl přihrát. Zapracovala nezkušenost nebo nějaká úcta, že on je zkušenější... Měl jsem si míč píchnout před sebe a šel bych sám na gólmana.
Hrál jste na kraji středové řady. Dělalo vám to problém?Ani v nejmenším, na tomhle místa hraji i v klubu.
Je to velký rozdíl, mezi druhou anglickou nejvyšší soutěží a kvalifikačním utkáním za reprezentaci?Pochopitelně ano, reprezentace je top, nejvíc co může být. Je to rychlejší, jsou tu zkušenější a důraznější hráči. Chvíli jsem si zvykal, postupně jsem se do zápasu dostal. Je to vždycky o první povedené přihrávce nebo vydařené akci. Snažil se hrát, to co umím. Bohužel to nevyšlo. Selhal jsem v tom, co si myslím, že mi je vlastní. Důraz v zakončení. Kdybych tu nebyl poprvé, řešil bych to jinak, takhle jsem si netroufl. Chtěl jsem Rézovi připravit stoprocentní šanci, šli bychom na gólmana dva... Pořád to mám v hlavě. Měl jsem situaci řešit jinak a jít sám do koncovky. I tohle patří k fotbalu.
Váš kamarád Václav Kadlec si vás teď bude možná dobírat, že on při svém debutu gól dal...To nevím, možná se kamarádsky popíchneme. Třeba kdyby tam byl, tak by dal gól.
Kdy jste se vlastně dozvěděl, že nastoupíte v základní sestavě?Až v sobotu. Připravoval jsem se ale od začátku, jako bych měl hrát. Kdo není připravený, nemá tu co dělat.
Co vám řekli spoluhráči?Byli v pohodě, že prý to nebylo na první zápas špatné. Kdybych dal gól, byl by to debut jako z pohádky. I tak to byl obrovský zážitek. Ve dvaceti letech se mi splnil sen, hrál jsem za reprezentaci. Škoda, že to neviděl děda... On mě jako malého kluka vozil v Jihlavě na tréninky, chodil na zápasy... Bohužel už je dva roky mrtvý. Snad kouká shora a má radost, že se mi daří.
Trenér Watfordu Zola si vás dobíral, co děláte v reprezentaci po pár zápasech. Bude vás teď brát vážněji?To se uvidí. Býval to skvělý fotbalista, je to výborný trenér. Uvidíme, jestli se budeme popichovat. On je hrozně fajn.
