Článek
Prožíváte splnění snu?
Ano, je to příjemný pocit. Jsem tu rád. Potkal jsem se tu s klukama, které jsem rok i víc neviděl. Těším se na zápas. Věřím, že dostanu šanci a celé si to užiju.
Loni jste na evropském šampionátu patřil k nejlepším hráčům mužstva, které se probojovalo až do semifinále. Tým jste táhl jako kapitán. Neříkal jste si už tenkrát, že přišel čas na áčko?
Neříkal... Nepřemýšlel jsem o tom, protože jsem to ani nemohl ovlivnit. Navíc jsem přestoupil do Trondheimu a v tu chvíli bylo důležitější, abych se chytil tam. Myslím si, že šampionát nebyl z naší strany herně až tak dobrý. Spíš nás přibrzdil. Až v této sezóně se začala rodit šance, že bych se mohl do reprezentace dostat. Dával jsem góly, teď přišla zranění a kádr se trochu obměnil. Občas jsem četl na internetu, že se o mně hovoří. Začal jsem si uvědomovat, že by ta příležitost, když budu podávat dobré výkony a střílet branky, mohla přijít. Počkal jsem si rád.
Když jste sledoval olympiádu v Londýně, nebylo vám líto, že jste neudělali v Dánsku ten poslední krok?
Olympiádu jsem tak moc nesledoval. Mě fotbal na hrách tolik nebere, dokonce bych se tam bez něj obešel. Spíš mě mrzelo, že jsme na šampionátu nesplnili ten samotný cíl, který jsme si dali. Otázkou by pak stejně bylo, kdo by vůbec na olympiádu jel. Jestli mužstvo, které postup vybojovalo nebo jenom jeho část, doplněná o nové hráče. Nijak jsem se tím netrápil, i když by bylo asi nádherné, zažít olympijskou atmosféru. Vysloveně můj fotbalový cíl to nebyl.
Zmínil jste, že jste postřehl, jak vás fanoušci do reprezentace chtějí. Nečekal jste nominaci přeci jenom dřív?
Nesledoval jsem debaty detailně, takže nevím, kdo co říkal. Když jsem si všiml, že trenér Bílek zmínil moje jméno, tak jsem se podíval, kdo je v nominaci, jakou mám šanci. Spíš jsem si sám pro sebe říkal, že jediné, co mohu udělat je, podávat takové výkony, abych někdy pozvánku vůbec dostal. Jestli přijde, museli posoudit jiní, odpovědní. Až přímá konfrontace na hřišti totiž ukáže, jestli na reprezentaci hráč má nebo ne. Těžké je ukázat to v jednom zápase. V klubu má hráč situaci snazší, za sezónu se hraje třeba čtyřicet zápasů a šancí ukázat se, je víc. V reprezentaci to může být jedna příležitost a konec. Tady hráč nemůže čekat, že dostane několik šancí.
Nemrzelo vás přesto, že pozvánka pořád nepřichází?
Přiznávám, že mě to trochu mrzelo, doufal jsem v to, že by mohla pozvánka přijít, když dávám góly. Sám bych si ale netroufl nějak se hodnotit nebo se cpát se do nároďáku. Opatrný jsem v tomto ohledu byl i při rozhovorech s médii. Jen jsem si říkal, že ze svého pohledu jsem udělal maximum. Góly ale byly jedinou výpovědní hodnotou, ty vidíte, když se podíváte na výsledek a střelce, ale o formě úplně stoprocentně nesvědčí. Jestli se na mě někde byli trenéři podívat, to nevím. Nikdo mě nekontaktoval.
Máte pocit, že jste v Norsku na očích víc, než v Česku?
Z pohledu Evropy ano. Hraji v klubu, který pravidelně bojuje o norský titul a evropské poháry. Těch tolik v Evropě není. To se týká hlavně velkoklubů a já upřímně řečeno, nečekám, že bych přestoupil třeba do Bayernu.
Podivovali se v klubu, že dáváte góly a nejste v české reprezentaci?
V klubu ani tak ne. Spíš média, kterým přišlo divné, že góly dávám a nejsem v reprezentaci, zatímco někteří norští hráči nepodávali takové výkony a za národní mužstvo hráli. Tam je cesta do reprezentace snazší. V té české je konkurence mnohem větší. Novinářům jsem říkal, že nevím, proč nejsem v reprezentaci. Nejžhavější to bylo v létě, kdy jsem měl průměr víc než jeden gól na zápas.
Hrajete ve středové řadě a dáváte hodně gólů. Máte jen ofenzivní úkoly? Jak byste charakterizoval svoji pozici?
Samozřejmě i bráním. Ono to ale vyplývá z několika věcí. Nemusel jsem měnit svůj herní styl. Mužstvo hraje systémem, který mi vyhovuje. Hodně mi pomohlo, že zahrávám v podstatě všechny standardky a kopal jsem i penalty. Rozhodující ale bylo moje sebevědomí. Nikdy jsem tolik gólů nedával a najednou mi to tam začalo padat. Přemýšlel jsem víc o tom, že mohu góly dávat častěji, začalo mě to strašně bavit a šel jsem za tím. Věřil si, rostla moje motivace v každém zápase a touha v tom pokračovat. Ale není to o tom, že bych zakončoval za každou cenu. Norská liga je otevřenější, tolik se nebrání.
Jste v Trondheimu velkou hvězdou?
To bych neřekl, ale faktem je, že u fanoušků a dětí, je hráč, který dává góly, nejpopulárnější. V tomto směru pak ano, jinak se hvězdou necítím a už vůbec si na ni nehraju. To nemám v povaze.
Norsko je lyžařskou zemí, jaké postavení tam má fotbal?
Velmi dobré. Na Trondheim chodí v průměru šestnáct tisíc lidí. Takové návštěvy jiné kluby nemají. Dřív tam bylo běžné, že všechny zápasy byly vyprodané. V posledních letech prý diváků trochu ubylo, takže se chystají opatření a akce, aby se diváci vrátili.
Má Trondheim ještě šanci na norský titul?
Bohužel už ne, což je pro nás velkým zklamáním. Doufám, že se ho ještě dočkám. Přeci jenom domácí a Evropská liga byla pro tohle mužstvo moc velká porce, jinak bychom titul udělali, ale i tak nelituji. Moc jsme se do Evropské ligy chtěli dostat, prošli jsme ji od první kvalifikace do základní skupiny. Na podzim se mužstvo stabilizovalo, takže do té příští půjdeme silnější.
Budete u toho?
Nemám zprávy, že bych měl jít jinam. Jednou bych chtěl do ještě kvalitnějšího klubu a soutěže.
Hovořil jste o sebevědomí a motivaci, jak obtížně ji hráč hledá na přípravný zápas, jako je ten se Slovenskem?
S motivací nemám problém a šance, že si zahraji za reprezentaci, v což doufám, ji ještě zvyšuje. Už v týdnu po nominaci jsem to cítil. Strašně moc se na ten zápas těším a budu se snažit, abych se do reprezentace dostával častěji.
