Článek
V reprezentaci jste se stal útočníkem číslo jedna. Už jste se svojí pozicí spokojený?
Já jsem si nikdy nestěžoval, takže to není o tom, jestli jsem nebo nejsem spokojený. Když se mne novináři ptali, jak svoji pozici cítím, když vlastně chodím na hřiště jen na pár minut, tak jsem řekl, jak to je. Žádný hráč nesedí rád na lavičce. Tak to prostě je a to jsem na rovinu řekl. Udělal se z toho ale senzace, že Lafata je nespokojený se svojí rolí, což nebyla pravda. Jsem rád, že mohu být v reprezentaci a snažím se plnit co nejlépe úkoly a roli, kterou mám od trenéra.
Nepopřete ale, že se vaše pozice změnila...
Ano, nastoupil jsem v posledních dvou přípravných zápasech proti Slovensku a Turecku v základu a dal tři góly. Ale pořád jsme tu čtyři útočníci, teď dokonce pět. Na sraz jsem přijel s tím, že když mi trenér dá důvěru, budu hrát co nejlépe. Když ne, posadím se na lavičku.
Vás by nemrzelo, kdyby vás trenér po dvou povedených zápasech znovu posadil na lavičku?
Trenér má odpovědnost a on rozhoduje o sestavě. To vždy respektuji. Musíme si také uvědomit, že v reprezentaci je velká konkurence. Vzal bych to...
Dříve byl jasnou jedničkou Milan Baroš a ostatní dostávali příležitost po minutách. Změnila se teď situace?
Tak to může být i teď. To se uvidí, záleží na trenérovi.
Vám se na jaře střelecky daří. Trefil jste se za reprezentaci, v dresu Sparty jste skóroval v Evropské lize, Gambrinus lize a v domácím poháru jste proměnil penaltu. Jak jste spokojený s dosavadní bilancí?
Kdybychom měli v Gambrinus lize o dva body víc a k tomu vyřadili Chelsea, byl bych spokojenější... Rok začal trochu hekticky, přestup, hned soustředění, Evropská liga, domácí liga... Užíval jsem si to, byly to příjemné starosti. Jsem rád, že se mi podařilo nějaké góly dát, ale vždycky to může být lepší. Teď bych chtěl vyhrát oba zápasy s reprezentací, potom nad Plzní a pak i další zápasy...
Cítíte ve Spartě větší tlak než v Jablonci, kde se od vás očekávají góly a můžete být potřetí v řadě králem střelců?
Tlak si nepřipouštím, ten je na útočníky všude. Do Sparty jsem přišel proto, abych jí pomohl k titulu, ale rozhodně ne proto, abych honil osobní statistiky a korunu krále střelců. Jsem rád, že mi dal trenér Lavička důvěru a mohu být součástí týmu, kterému se daří.
Změnila se nějak vaše role na hřišti?
Myslím si, že ne. Rozdíl je v tom, že v Jablonci jsem s těmi kluky hrál čtyři roky. Věděli jsme, kdo co udělá. Ve Spartě si to musí ještě sednout a bude to ještě lepší.
Ale v Jablonci jste byl v útoku sám a měl volné pole. Ve Spartě jste na hřišti někdy i tři útočníci. Nevadí vám, že to není systém všechno na Lafatu a hrajete třeba víc stažený?
Nevadí a dokonce mi to i víc vyhovuje. V Jablonci jsem byl vpředu sám a soupeř se soustředil na mne. Teď jsme tam třeba tři a musejí rozdělit svoji pozornost, protože měníme svoje pozice. Z toho můžeme těžit všichni. Ale víc prostoru nemám. Na Spartě soupeři především brání. Podobné to bylo v neděli v Hradci, kde jsme dostali brzy gól a museli převážně dobývat jejich obranu.
Vám ale nedělá problém ani bránit...
Každá dobrá defenzíva začíná už od útočníků a týká se celého mužstva. To platí o reprezentaci jako o Spartě. Trenér dbá na to, abychom dobře napadali a správně se posouvali, aby se soupeř nedostával do rychlých protiútoků.
Chcete tím říct, že vaše role ve Spartě a reprezentaci je v podstatě stejná?
Žádný rozdíl nevidím. Všude po mně chtějí góly.
Změnila se atmosféra v mužstvu po dvou vítězných zápasech se Slováky a Turky?
Nezměnila, ale určitě to je dobré z hlediska sebevědomí. Média na nás nevyvíjejí tak velký tlak. Ale pořád musíme mít na paměti, že to byla jen přípravná utkání. Teď teprve přijdou utkání, v nichž půjde o body do kvalifikace, které se počítají. Musíme na ty dva zápasy navázat a bodově je potvrdit v pátek s Dánskem a v úterý s Arménií.
Který z těch zápasů bude těžší?
To se nedá říct jednoznačně, ukáže to až jejich vývoj. Samozřejmě chceme porazit doma Dány a odpoutat se od nich v tabulce. Když se to podaří, mnohem klidněji se nám poletí do Jerevanu.
Považujete za dobrý krok, že se s Dány hraje v Olomouci a ne v Praze?
Myslím si, že ano. V podzimním zápase s Bulharskem na Letné jsme viděli, že když nepřijede soupeř zvučného jména, jako bylo v předchozí kvalifikaci Španělsko, Letná plná není. Na Bulhary přišlo sice kolem devíti tisíc diváků, ale tribuny vypadaly poloprázdné. V Olomouci by devět tisíc téměř zaplnilo celou kapacitu a vypadalo by to jinak. Plné tribuny jsou i pro nás dobré.
Jak se vám v reprezentaci spolupracuje s Matějem Vydrou a Ladislavem Krejčím?
Velmi dobře, s Vláďou jsme na sebe ze Sparty ještě víc zvyklí. Věřím, že to bude fungovat i nadále.
