Článek
S jakými pocity se ohlížíte z pohledu fotbalu za kalendářním rokem 2004? Kalendářní rok s fotbalem tolik nekoresponduje. Spíš se ohlížím za kvalifikačním cyklem. Loni jeden vyvrcholil závěrečným turnajem mistrovství Evropy a začal nový, v němž se bojuje o postup na světový šampionát. Sotva tedy jeden uzavřete, druhý hned začíná, fotbal žije přítomností a budoucností. Když se ale ohlédnu jen za rokem 2004, pak vidím bronzové EURO a slušně rozehranou kvalifikaci. To jsou dva pozitivní aspekty, takže minulý rok mohu hodnotit kladně.
Co vás přesto na minulém roce nejvíc mrzí? Lacině se nabízí říct, že zápas s Řeckem, ale musíme brát, že k fotbalu patří vítězství i porážky. Neberu řeči, že nevyhráli zaslouženě. Naopak, zvítězili zaslouženě, protože dali gól. Nemá cenu nad tím naříkat.
Neříkal jste si s odstupem času, že to či ono jste mohl nebo měl udělat jinak? To si říkáte vždycky. Ale postřehy a analýzu zápasu s Řeckem mohu promítnout až do dalšího zápasu, zpětně už to nejde. Takovým myšlenkám se neubráníte. Někdy to jsou transparentní věci, které jste mohl udělat, jindy takové, které prostě nemůžete ovlivnit. To bychom museli sehrát nový zápas. Vezměte si například náš zápas ve skupině v Aveiru s Nizozemskem. Prohrávali jsme už 0:2, mohlo to dopadnout úplně jinak, to riziko bylo mnohem větší a nakonec jsme zvítězili. Fotbal prostě má taková specifika.
Mnozí fotbaloví odborníci říkali, že Češi hráli nejlepší a nejhezčí fotbal a titul měli získat oni. Souhlasíte nebo vás to aspoň těší? Už jsem řekl, že Řekové vyhráli zaslouženě, protože dali gól. EURO má svá pravidla, hraje se na góly a vítězství. Žádná soutěž o to, kdo hraje nejlepší nebo nejhezčí fotbal, tam nebyla vypsána. Takže to hodnocení odborníků je hřejivé, potěší, ale na tom, že jsme prohráli, to nic nezmění. Na druhou stranu, kdyby se tento šampionát hrál znovu, dopadl by jinak, protože fotbal je kreativní a neopakovatelný.
Na hráčích však byl ještě několik měsíců po šampionátu určitý stesk, sami cítili, že mohli EURO vyhrát. Bylo těžké je z tohoto stavu dostat? Nevím, jestli to byl stesk. Hráči jsou adaptovaní na vítězství i porážky. Jestliže se nám podařilo mužstvo a výkony nastartovat do vrcholu, který jsme chtěli, pak po něm nemůže přijít hned další vrchol. To nelze prostě udržet. V kvalifikaci jsme museli začínat znovu, odrazit se z jiné roviny. Teď musíme zvládnout kvalifikaci a znovu se posouvat k vrcholu a snažit se, aby se nám to opět povedlo. Vezměte si, co nás provázelo na začátku minulého roku, tolik vážných zranění, kdy chybělo i sedm hráčů. A nakonec jsme to zvládli.
Neměl jste po zářijové porážce v Nizozemsku obavu, že tato kvalifikace na mistrovství světa 2006 se nemusí povést? To není o obavě, ale o odpovědnosti. Takové nepříjemné pocity v zápase, že to třeba nemusí vyjít, má každý trenér. Ale to je zákonité, protože i když se utkají dva vyrovnané celky, dva nejlepší trenéři na světě, kteří budou mít k dispozici dvě nejlepší mužstva, jeden prostě neuspěje a prohraje.
Bylo prohrané utkání s Nizozemskem nejtěžší v podzimní kvalifikační sérii? Nebylo, myslím si, že těžší bylo následující domácí utkání s Rumunskem. V Nizozemsku nám chyběli někteří hráči, i přes porážku jsme s domácími drželi herní krok víc, než v duelu, který jsme tam v kvalifikaci na EURO zremizovali 1:1.
Netvrdím, že se nic nestalo, že jsme tam neměli co ztratit. To určitě ne, ale Rumunsko doma už jsme museli zvládnout a vyhrát. V případě prohry už bychom se mohli dostat do velkého maléru. Na hráčích bylo vidět, jak jsou napjatí, projevilo se to i na jejich hře, ale zvítězili a to bylo v tu chvíli to nejdůležitější.
Nahradit Pavla Nedvěda je velice těžké. Na jeho místě hrál na podzim Štěpán Vachoušek. Je to trvalé řešení, nebo budete hledat další alternativy? Takřka o žádném místě v sestavě nelze říct, že hráč, který na něm hraje, je trvalým řešením. Jisté priority z hlediska rozestavení a herního systému pochopitelně existují. Pavel Nedvěd je specifický hráč na levé straně. Od lajny umí skvěle zaběhnout do středu a ze středu zase doleva. Navíc ty jeho centry levačkou jsou jedinečné. Svojí hrou dokázal otevřít prostor i pro Jankulovského. To bylo téměř dokonalé.
Štěpán Vachoušek na jeho místě zápasy tvrdě odpracoval. Dobře bránil, možná až moc si držel lajnu a málo chodil do koncovky. Ale svoje si poctivě odvedl. Není však jedinou alternativou. Jsou tu ještě Marek Heinz, Vláďa Šmicer nebo Jaroslav Plašil. My ale nemáme prostor na nějaké zkoušení a experimenty. Před námi je jediný přípravný zápas a je třeba dát dohromady alespoň ten základní kádr. Vždyť někteří hráli naposledy v říjnu.
Musel jste v souvislosti s Nedvědem hodně měnit koncepci mužstva? Vůbec ne, máme alternace. Je tam jiný hráč, který hraje jinak.
Chybí vám Nedvěd, jako vůdčí osobnost, víc na trávníku, nebo v kabině? To nelze rozdělit, ale kdybych si tedy mohl vybrat, tak bych ho raději viděl na hřišti.
Stále se mluví o šanci, že by se mohl vrátit. Pokud by se rozhodl kladně, vzal byste ho? Dostal jsem nálepku, že mlžím a mohu snad i za to, že se rozhodl v reprezentaci skončit. To není pravda. On byl zraněný, navíc v obrovském zatížení, a má v Juventusu i velikou odpovědnost. Zvažoval, že si odpočine, to je normální. Ten proces, že skončí v reprezentaci i zdraví hráči, kteří neměli takové problémy, je naprosto normální. Ale věřím, že když si odpočine, což může trvat třeba i půl roku, tak to pouto, které k reprezentaci má, se projeví a vrátí se přesto, že prohlásil, že končí v národním týmu. Je dokonce mojí povinností tomu věřit. Čas ledacos zahojí. Rozhodně na něho nebudeme tlačit, záleží jen na něm.
Někdo ale musí udělat první krok. Zatelefonujete mu před zápasem se Slovinskem, pojedete za ním, nebo počkáte, jestli se sám ozve? To bych teď do detailů nerozebíral. To je interní věc mužstva, ale jak jsem řekl, mojí povinností je věřit a je tu náznak, že by svoje rozhodnutí mohl změnit.
Který z letošních kvalifikačních zápasů považujete za klíčový?Podle mne se o postupujícím rozhodne až v samém závěru podzimní části kvalifikace. Tím nechci říct, že by ta jarní část byla lehká, to v žádném případě.
Myslíte, že se toto mužstvo, když na mistrovství světa postoupí, dokáže dostat do takové formy, jakou mělo loni na šampionátu v Portugalsku? Nevím, jestli se dokáže dostat až do takové formy, ale je to naše práce. Uděláme pro to v přípravě maximum.
Hodně se v poslední době hovoří o mladých hráčích, jako jsou například liberecký Polák, Jarolím působící v Německu nebo sparťan Jun. Uvažujete o tom, že jim dáte prostor? Šanci mají, ale svoje kvality musejí potvrdit především v klubu. Na velké nebo hromadné zkoušení není čas, navíc nám snížili počet střídání v přípravných zápasech. Musejí o svojí kvalitě jednoznačně přesvědčit. Kolikrát už mi byli nabízení někteří fotbalisté, kteří zanedlouho poté skončili v klubové rezervě. Nezapomeňte také, že máme v kádru hráče, kteří sedí na lavičce nebo chodí na tribunu.
I pro ty je to šance, máme ale jen jeden přípravný zápas a z toho širšího záběru asi osmatřiceti hráčů, který nejvíc sleduji, jich mohu povolat osmnáct, takže dvacet jich nebude nominováno. Nelze proto povolat nových sedm nebo osm hráčů.
Zvažujete na únorovou přípravu ve Slovinsku povolání Tomáše Řepky, který má zájem se do reprezentace vrátit? Zvažuji, ale jsou tu i další hráči, kteří s námi jezdí, jako například David Rozehnal. Jak už jsem řekl, potřebuji, aby pohromadě byl především základní kádr, povoláni mohou být mimo něj jeden nebo dva hráči. Řepka může být jedním z nich.
