Článek
Jasně že i sedm bodů by nakonec mohlo na druhé místo ve skupině stačit. Za jisté konstelace a při naplnění nesčetných premis by mohl sedmibodový zisk dokonce vynést Bílkův výběr mezi devět celků, jež skončí ve svých skupinách druzí, na vytouženou osmou příčku zaručující účast v baráži o Brazílii.
Naděje se spoustou premis
Předpokládá to ovšem, že Švýcaři mající cestu ze skupiny E už téměř jistou, nebudou ve zbývajících zápasech zbytečně rozdávační, že dosud druzí Norové nebudou v kvalifikační finále stoprocentně úspěšní a že Albánci, Islanďané a Slovinci, stále ještě koketující s druhou příčkou, Nory nepředstihnou, neboť všechny tři zmíněné týmy mají už teď na kontě víc bodů než Bílkův výběr. Anebo že spáchají samy na sobě takový masakr, který český reprezentaci nahraje.
Prostě i severní vítr a jihozápadní proudění vzduchu by muselo přispěchat na pomoc, aby se nastíněné hypotézy naplnily. Proto trenér Bílek raději trvá na svých výpočtech, že zisk devíti bodů ponechává jeho mužstvu naději.
„A my ještě tři zápasy hrajeme, takže devět bodů je ve hře. Dokud naděje žije, musíme se o jejich zisk pokusit," drží se kouč od pátečního domácího kolapsu s Arménií své víry.
Bílek: O můj krk se nehraje
I hráčům ji stačil během pár dnů vnuknout, takže i ti doufají, že jestliže v úterním večeru v Turíně zabojují, jsou schopni domácí squadru porazit a brankářské legendě Buffonovi duel, v němž vyrovná Cannavarův rekord v počtu 136 startů v italské reprezentaci, pokazit.
A také zachránit trenérovi krk, na který už pomalu dopadá gilotina. „O tom se se spoluhráči nebavíme," odmítl legionář z ostrovů Libor Kozák, že by Bílkova spása byla v reprezentaci na pořadu každodenních diskusí, jak tomu bylo po domácí blamáži s Dánskem. Tehdy se za Bílka postavili všichni hráči, i ti nejzkušenější v čele s Rosickým, Čechem a Plašilem.
„Společně vítězíme, společně prohráváme," odmítl i trenér, že by hráči měli hrát o jeho krk a spásu.
I na Peltu už toho bylo příliš
Uvědomuje si ale, že situace je krajně vážná, když i věčný optimista Miroslav Pelta propadl skepsi a ani on už nevěří, že by alespoň na druhou příčku česká reprezentace dosáhla.
Není divu, v posledních dnech je toho na prvního muže českého fotbalu a majitele Jablonce moc... Nejprve totální blamáž jeho klubu v kvalifikaci o Evropskou ligu v Seville, poté potupa v ligovém derby se sousedy z Liberce, do třetice výbuch národního celku doma s Arménií.
„Šance na postup už je jen teoretická. Když doma porazíme ze všech soupeřů jen Maltu, těžko můžeme mít ambice na Brazílii," vnímá Pelta krutou realitu. „Jsme v kritické situaci. Manévrovací prostor pro záchranu postupových ambicí se navíc zmenšil natolik, že i já - věčný optimista - se dívám na naše naděje pesimisticky."
Zatím ale neprozradil, jak se míní se situací vyrovnat, pokud v úterý večer reprezentace v Turíně neuspěje.
„Počkejme, v minulosti se už toho napovídalo hodně, takže nespekulujme o variantách, které by mohly přijít. Pokud ovšem s Itálií neuspějeme, budeme muset konat a rozhodnout, jakým způsobem a kudy se bude česká reprezentace dál ubírat."