VIDEO: Fandit budu, ale s českou vlajkou Italy provokovat nemíním, sliboval Grande Paolo

Během dne si zahrál golf s prominenty, kteří s českou reprezentací na kvalifikační konfrontaci s Itálií do Turína přiletěli, vpodvečer překvapil Pavel Nedvěd národní tým na tréninku. Patřičně hrdý a pyšný, že se může novým fotbalovým chrámem otevřeným před třemi lety pochlubit.

„Jsem rád, že je tady hostíme," přiznával a ochotně vykládal, co všechno svatostánek pro 41 tisíc diváků ve svých útrobách ukrývá a co nabízí.

Samo sebou, že se ale nejdříve pozdravil a trochu poklábosil se svými bývalými spoluhráči z české reprezentace Karlem Poborským a Vladimírem Šmicrem, aby se poté na potkání fotografoval se všemi, kdo si o portrét s nejslavnějším Čechem žijícím už sedmnáct let v Itálii řekli.

„Je to kus života, ale i tak budu fandit českému týmu. Ale s vlajkou ani s šálou na tribunu nepůjdu, abych Italy neprovokoval, i když všichni tady vědí, že jsem se v Čechách narodil a žil," netajil se Grande Paolo náklonností k českým barvám.

„Bude to vůbec poprvé, co tady na našem stadiónu budu fandit hostům. Zvláštní," na chvíli se zadumal. „Na našem krásném stadiónu se jim ale bude hrát dobře. Jen doufám, že se předvedou v lepším světle, než tomu bylo v posledních zápasech. Dobrý fotbal, o ten by mělo jít hlavně," vykládal, zatímco reprezentační manažer Vladimír Šmicer si u bývalého spoluhráče vyléval srdce a trpce si stěžoval, jak si hlavně s Arménií podřízl národní tým větev sám pod sebou.

„Když nedáváte góly," krčil rameny Nedvěd, zatímco zástup italských žurnalistů trpělivě čekal, až s češtinou skončí, přepne na italštinu a bude se věnovat jim. I třeba vzpomínkou na svůj poslední velký zápas na světové scéně, který sehrál na světovém šampionátu 2006 právě proti Italům. V Hamburku dopadl Brücknerův výběr neslavně, prohrál a z mistrovství světa se pakoval.

„V první půli jsme dostali gól z rohu, což by se v takovýchto zápasech stávat nemělo, pak jsme přišli o vyloučeného Poláka a byl konec. Proti Italům s jejich skvělou defenzívou bylo strašně těžké za podobné konstelace hrát," rozpomínal se na obrovské zklamání, které tehdy prožíval.

Vždyť na světový šampionát se dostal až na třetí pokus a přitom účinkování českého národního týmu skončilo už ve skupině, z níž se měl přes USA a Ghanu rozhodně dál dostat.

„Zatímco s evropskými šampionáty jsme měli dobré zkušenosti, mistrovství světa nám nebylo souzeno. Naše generace čekala dvanáct let, než se na něj probojovala. Doufám, že tradice bude tentokrát porušena."

Po slově tentokrát se ovšem Nedvěd na chvíli zarazil, protože si uvědomil, že postupové naděje jeho následníků se vznáší na vlnách hypotéz a utopie.

"Strašně těžké vyhrát všechny tři zbývající zápasy a přitom ještě nemít jistotu, že to bude k postupu stačit. Sebevědomí hráčů to musí hodně nahlodávat," vyjádřil lítost nad situací, v níž se Bílkův výběr zmítá. „Mrzelo by mě, kdyby Češi v Brazílii nebyli, protože každé mistrovství světa je skvělé a brazilské bude skvělé dvojnásob, protože ho hostí vysloveně fotbalový národ."

Hodně naivní přání, byť vyřčené Nedvědem, který slibuje, že bude Čechům v dnešním večeru ve fotbalovém chrámu svého Juventusu fandit.

Sám přitom nevěří, že by to pomohlo, protože Italové jsou odhodláni poslední krok do Brazílie udělat.

„Těžkosti byly v našem fotbale vždycky. I kdyby se na mistrovství světa nepostoupilo, máme mladé, perspektivní hráče, kteří potenciál mají a z nichž se dá poskládat dobrý tým. Na starších hráčích pak bude, aby zvážili svůj přínos pro reprezentaci a každý z nich se sám rozhodl, zda chce v národním mužstvu pokračovat," zamýšlel se Pavel Nedvěd nad budoucností a perspektivami české fotbalové reprezentace před duelem, který ji čeká právě se squadrou.