Článek
Nový trenér české fotbalové reprezentace Pavel Vrba během čtvrteční tiskové konference v Praze.
Nový trenér fotbalové reprezentace Pavel Vrba (vpravo) a předseda FAČR Miroslav Pelta během čtvrteční tiskové konference v Praze.
Vaši slavní a hlavně úspěšní reprezentační předchůdci Václav Ježek či třeba Karel Brückner s oblibou tvrdívali, že dobrý trenér si počká na pravou chvíli, kdy národní mužstvo převezme. Myslíte, že jste si počkal? Že ona chvíle skutečně nastala?
Spousta lidí mě sice zrazovala, že pravá chvíle pro příchod k reprezentaci ještě nenastala, ale já prostě věřím, že jsme schopni kvalifikaci zvládnout a na evropský šampionát do Francie postoupit. Kdybych o tom přesvědčen nebyl, nabídku bych nepřijal.
Takže na rozdíl od oněch pochybovačných jste přesvědčen, že pravá chvíle skutečně nastala, jako o tom byl třeba přesvědčen Karel Brückner, když se národního týmu ujímal...
To nelze srovnávat, protože on měl velkou výhodu v tom, že si mužstvo připravil. Dvakrát po sobě jel s jedenadvacítkou na evropský šampionát, aby s ní jednou vybojoval stříbro a podruhé zlato. A nic na tom nemění, že ve Švýcarsku už vedl mužstvo Miroslav Beránek. Karel Brückner úspěšný tým tvořil, hráče dobře znal, věděl, jaká chemie v týmu funguje a jak ji uplatňovat, takže i proto slavil s reprezentací zasloužené úspěchy.
Vy jste si ale během pětileté plzeňské mise základ mužstva přece také připravil...
Tak to nevím.
Ale vždyť v poslední době se v národním týmu pravidelně objevovalo pět šest vašich plzeňských svěřenců. A když k nim připočtete Jiráčka, Pilaře či třeba Daridu, máte základ hotový.
Jenže je to těžké. Jiráček vůbec nehraje, Pilař po vážném zranění odešel do Freiburgu, Darida je rovněž často zraněný... Prožívají svízelné období, které je umocněno i tím, že rovněž jejich mužstva si ocitla v situaci, v níž být nechtěla. Budou to mít hodně těžké, ale i tak věřím, že když budou hrát a dostanou se do odpovídající formy, jsou schopni plnit roli, kterou na nich budu požadovat.
Bude na vás, abyste je podržel. Třeba tím, že jim budete dávat příležitost v reprezentaci.
Ale tak to fungovat nemůže. Ani v případě zmiňovaného tria, ani dalších hráčů. Není to přece o tom, aby reprezentace vytvářela hráčům podmínky k tomu, aby nastupovali v klubech. Oni musí v klubech hrát a přesvědčit nás, že mají na to, aby nastupovali v reprezentaci.
To bude zásada, kterou míníte vyznávat?
Pochopitelně. Chci pracovat se směsí fotbalistů z naší ligy i ze zahraničí, hráčů mladých i starších, kteří pomohou, abychom byli úspěšní a kvalifikaci zvládli. A samozřejmě těch, kteří budou v klubech pravidelně nastupovat a výkony nás přesvědčovat, že do reprezentace patří.
Přitom ale budete muset brát v potaz pojetí, jež chcete s národním mužstvem praktikovat. Nebo snad míníte svůj trenérský rukopis a praktikovaný herní styl opustit a vycházet z potenciálu hráčů, jež budete mít k dispozici?
Svou vizi mám a během pěti plzeňských let bylo vidět, co a jakým stylem chci hrát.
Takže i reprezentace se přeorientuje na ofenzivní fotbal, jaký jste prosazoval v Plzni?
Byl bych rád, kdybychom i s reprezentací zaujali fanoušky tím, že se budeme hodně tlačit do ofenzívy a budeme střílet spoustu gólů. Ale samozřejmě - jisté věci a úkoly bude třeba plnit i v defenzívě.
Jenže v Plzni jste měl čas a prostor, abyste do hráčů své představy infikoval, neboť jste je měl na tréninku den co den. S reprezentací se sejdete jednou do měsíce a to ještě na dva tři dny...
V tom problém nevidím, protože hráče si budu vybírat podle způsobu hry, který praktikují v klubech. Bude to o komunikaci, o domluvě, o tom, abych se dozvěděl, co od nich požadují jejich trenéři a oni zase věděli, co chci já. Pak to bude ku prospěchu nás všech.
Narazil jste na komunikaci... V reprezentaci funguje už po léta rada starších, kterou si zve k jednání šéf fotbalu, stejně jako jí naslouchali i někteří vaši předchůdci. Dopřejete jí také slyšení?
I v Plzni fungovala. A když jsem oznámil, že odcházím k reprezentaci, ředitel klubu Šádek se rady starších ptal, zda mohu dotrénovat sezónu. Rozhodla, že mohu.
Ironie? Zkuste mluvit v souvislosti s reprezentací vážně?
Netvrdím, že se s některými staršími hráči bavit nebudu, protože jsem člověk otevřený a přístupný. Ale rozhodně nebudu poslouchat, co a jak by se mělo dělat. Rozhodnutí nebude na radě starších, ale na mně jako na trenérovi, protože já ponesu zodpovědnost za kroky, jež udělám. A pokud něco udělám špatně, pak to nebude o radě starších, ale o Vrbovi.
To je výsledek inventury, kterou jste si udělal v krocích a počinech vašich předchůdců?
Nemíním hodnotit trenéry, kteří vedli reprezentaci přede mnou, nedokážu hodnotit jejich počiny a kroky. Nevím, v jaké situaci se ocitli, s jakými komplikacemi se vyrovnávali, jak se museli v danou chvíli rozhodnout. Každý trenér má svou vizi a styl práce a buď je či není úspěšný. Za své kroky si ale musí odpovídat on sám.
Promluva podobná filosofii, kterou vyznával váš úspěšný reprezentační předchůdce Karel Brückner. Mimochodem - co jste říkal tomu, že právě vás označil olomoucký doyen za toho pravého trenéra, který dá národní tým do pořádku?
My Hanáci držíme při sobě. Karel Brückner je z Olomouce, Petr Uličný z Kroměříže, já z Přerova, takže možná proto se máme rádi.
Zkuste mluvit zase vážně...
Hodně si vážím, když něco podobného řekne takový trenér, jako Karel Brückner. Dokázal toho strašně moc, i když nedokážu posoudit, jak pracoval, protože jsem ho jako kouče nezažil. Doufám ale, že se mnou bude mít ještě spoustu debat, aby mně v některých věcech pomohl.
Čímž naznačujete, že na spekulacích kolem Brücknerova návratu k reprezentaci je hodně pravdy? Že bude vaším oponentem, poradcem nebo konzultantem?
Nic nenaznačuji. Uvažuji o spoustě věcí, ale nejprve je musím prodebadovat s lidmi, jichž se týkají.
Ale říkal jste přece, že budete mít s Brücknerem ještě spoustu debat...
Netvrdím, že nechci mít vedle sebe oponenta či nějakého zkušeného člověka. Nemusí být na hřišti, není třeba, aby chodil na tréninky a trávil s reprezentací celé dlouhé hodiny či dny. V důležitých momentech, které nastanou, bych ho ale vedle sebe chtěl. Přivítal bych jeho přítomnost u rozborů zápasů, u videa, při debatách, co a jak vyzkoušet.
Budete čekat třeba i rady, jak se vyrovnat s daleko větším tlakem, který vás u reprezentace čeká?
Byl jsem pod tlakem už tolikrát a v takovém množství, že jsem na něj připravený. Alespoň doufám.
Jenže zatímco v klubu jste mohli případný nezdar odčinit během tří čtyř dnů, u národního týmu budete muset čekat třeba měsíc a někdy i víc, což může být ubíjející.
Pravdou je, že v klubu jsem byl pod tlakem v pětačtyřiceti zápasech a že tudíž šlo o tlak rozmělněný, zatímco u národního týmu bude koncentrovanější a navíc soustředěný do jistého časového období, ale obavy nemám. Z ničeho. A ani nevidím důvod, proč bych je mít měl.
Proč jste tedy tak dlouho váhal s tím, zda přijmete nabídku a české reprezentace se ujmete?
Psalo se, že jsem nečitelný a já nečitelný opravdu byl, protože nad nabídkou jsem se rozhodoval dva tři týdny. Měl jsem to strašně složité, protože pětileté působení v Plzni bylo úžasné a ještě teď se mi derou slzy do očí, když vzpomenu na loučení po zápase s Příbramí nebo CSKA Moskva. A kdybych byl rodilý Plzeňák, bylo by to pro mě ještě složitější.
Na poslední chvíli jste na naléhání šéfa českého fotbalu Pelty přitakal a nabídku přijal. To měl takový dar výmluvnosti?
Ujasnili jsme si některé věci, on je potvrdil a v ten moment jsem byl rozhodnutý. Šlo o těžké rozhodnutí, ale věřím, že za dva roky bude vnímáno jako krok správným směrem.
Takže vědomí, že podobná možnost trénovat reprezentaci se zase pár let naskytnout nemusí, roli nehrálo? Zkušenost se slovenskými námluvami jste si nepřipomínal?
Netajím, že mě před dvěma lety slovenská nabídka hodně oslovila a touha postoupit s tamním národním týmem na mistrovství světa také. Slováci mají podle mého hodně zajímavý mančaft, což vyplývá z klubů, v nichž jejich hráči působí.
Teď jste si něco podobného neříkal?
Ale samozřejmě. Rozhodující byla víra, že jsme schopni kvalifikaci zvládnout a na mistrovství Evropy se dostat. Vše bylo složitější o vědomí, že další nabídka by nemusela zase tak rychle přijít. A kdybych řekl ne, ozvala by se určitě i v budoucnu spousta lidí, kteří by tvrdili, že reprezentaci trénovat nemohu, když už jsem ji jednou odmítl.
Ale nic z toho rozhodující roli nesehrálo...
V první řadě šlo o vyjasnění mých kompetencí. O volnou ruku, kterou jsem požadoval a od předsedy dostal v rozhodování o složení kádru a realizačního týmu. Chtěl jsem do něho své lidi.
Ale to je přece logické... Každý, kdo nastupuje do podobné funkce, chce kolem sebe lidi, jimž věří.
Já chtěl tudíž svůj tým a předseda mě ubezpečil, že tomu tak bude. Čímž neříkám, že lidé, kteří pracovali u reprezentace dosud, byli špatní.
Pelta vám slovo dal, dokonce nenamítal nic proti tomu, abyste do práce u národního týmu aplikoval způsoby a metody, které vám přinášely úspěchy v Plzni.
Chci do reprezentace skutečně přenést věci, které v Plzni fungovaly. Myslím, že je to dost podstatné a věřím, že i nominovaní hráči to pochopí. Budu za nimi stát, budu je chránit, ale budu na nich vyžadovat věci, které prostě plnit musí. V národním mužstvu i ve svých klubech. Pravidla budou daná a dodržovat je budou muset všichni. A je jedno, zda půjde o hráče Chelsea, Arsenalu, Norimberku nebo Plzně.
A pokud se všechny zmiňované premisy naplní, vy na oplátku dovedete reprezentaci na mistrovství Evropy a poté i světa, jak předseda žádá.
Věřím tomu. Plzeň předvedla, že může a dovede hrát i s top mužstvy, která jsou složena z reprezentantů různých zemí, a proto nevidím důvod, proč bychom se i s reprezentací nepostavili předním evropským týmům. Pochopitelně že bude záležet na přístupu hráčů, na tom, zda budou ochotni plnit všechny požadavky naplno. Plzeň ale ukázala, že pokud má mužstvo sebevědomí, disciplínu a touhu, je schopno konkurovat spoustě týmů. Netvrdím, že zrovna Bayernu či Barceloně, ale určitě jiným, které mají možná vyšší fotbalovou kvalitu, ale my je můžeme právě zmiňovanými vlastnostmi překonat. Věřím, že tomu tak bude. Že hráči, kteří se v reprezentaci objeví, budou chtít uspět a my jsme schopni na šampionát postoupit.
