Rubriky:

Reprezentace

VIDEO: Jako Jágr asi nevydržím, tak aspoň jako Horváth, přeje si Rosický

5. března 2014 16:40 - Praha

O fotbalové budoucnosti má jasno: do středeční přípravy s Norskem jde kapitán české reprezentace s novou smlouvou s Arsenalem v kapse, s londýnským klubem prodloužil kontrakt do června 2016. „Jsem rád, že jsme se dohodli. Moc bych si přál s Arsenalem vyhrát Premier League,“ uvedl Rosický.

Bývá obvyklé, že kluby prodlužují s hráči vašeho věku (33 let) kontrakty maximálně o rok. Arsenal vám nabídl dvouletou smlouvu. Je to pro vás vyznamenání?

Moc si toho vážím. Jsem šťastný, že hraji za Arsenal, že s ním spojím minimálně další dva roky je pro mě skvělé.

Umíte si představit, že v Arsenalu zůstanete do konce kariéry?

Byla by to jedna z pěkných možností, určitě by mě to zajímalo. Znamenalo by to, že bych ještě pár let hrál, z tohoto pohledu bych to bral.(usměje se) Všechno bude záležet na tom, jak se mi bude dařit. Pokud se vám daří, věk roli nehraje. Jediná pravda je na hřišti, ať je vám dvacet nebo pětatřicet.

Že zůstáváte v předním celku Evropy, si pochvaluje i nový trenér národního týmu Pavel Vrba, pod kterým zažijete ve středu proti Norsku premiéru. Cítíte velké očekávání?

Důležitost zápasu je především z důvodu, že začíná něco nového. Je samozřejmě cítit obrovské očekávání ze všech stran, které je umocněné tím, že fanoušci i média berou Vrbu vysoce pozitivně. Proto bude důležité úspěšně začít.

S trenérem Vrbou jste se setkal nedávno v Londýně. O čem jste debatovali?

Nebavili jsme se vyloženě o fotbalových věcech, je dost času, aby nám přiblížil, co od nás bude chtít, co s námi chce hrát. Spíš se debata točila kolem mého pokračování v reprezentaci.

Bylo vaše rozhodnutí v reprezentaci pokračovat jednoduché?

Lhal bych, kdybych řekl, že ano. V době, kdy jsme s trenérem Vrbou mluvili, byla ve hře spousta otazníků, týkající se mé osoby. Nevěděl jsem, jestli zůstanu v Arsenalu, jestli trenérovi nebude vadit můj věk. Přece jen, na konci této kvalifikace mi bude 36 let... Nikdy nevíte, jak to v tomto věku bude se zdravím.

Jak Vrba reagoval?

Říkal, že s tím nemá problém. Že měl v Plzni ještě staršího i těžšího.(směje se)

Kdy jste se definitivně rozhodl, že budete v národním týmu pokračovat?

Vnitřně jsem pokračovat chtěl. Končit s něčím, když není třeba, je přece škoda. Zdraví mi drží, fotbalově se cítím také dobře, z tohoto titulu věci hrály pro to, abych to nevzdával. Na druhou stranu, pokud se dostanete do určitého věku, pád může být velice rychlý.

Ale také nemusí.

Jasně, to člověk ale dopředu neví. Příkladů jako jsou Scholes nebo Giggs (záložníci Manchesteru United), kteří hrají do pokročilého věku, u nás je to pak Pavel Horváth, zase tolik není.

Byla osoba kouče Vrby ve vašem rozhodování důležitá?

Nebylo to rozhodující. Samozřejmě mě láká pod ním hrát, je to úspěšný trenér, který v Česku dokázal asi všechno, co dokázat mohl. Kdyby tu však byl někdo jiný, můj přístup k reprezentaci by se nezměnil.

Jak dlouho vlastně plánujete hrát?

Řeknu to takhle: věřím, že dlouhé pauzy, vynucené zraněními, se mi vynahradí, že o to déle bude moct hrát. Jako Jarda Jágr, to asi ne, ale kdybych vydržel jako Pavel Horváth, bylo by to pěkný.(směje se)

Nezdá se vám, že vás nyní, v pokročilém fotbalovém věku, veřejnost vnímá pozitivněji?

Tohle moc nesleduju. První zodpovědnost, jakou máte jako hráč, je vůči svému týmu, vůči trenérovi. To pro mě bylo vždy nejdůležitější. Respekt od těchto lidí, myslím, mám, což je pro mě mnohem důležitější než pohled veřejnosti, i když jsem samozřejmě rád, když mě mají lidé rádi... Abych však respekt od spoluhráčů měl, neznamená, že všem budu kývat.

Dokážete je zpucovat?

Nelze jen chválit. Například s Cescem Fábregasem, mým velkým kamarádem, s nímž jsem hrával v Arsenalu, jsem se na jednom tréninku skoro popral, pak jsme spolu skoro dva měsíce nemluvili. Přitom jsme spolu seděli vedle sebe v autobuse, na večeřích. To k tomu patří.

Modla Arsenalu, útočník Thierry Henry, vás nedávno nazval hvězdou. Prý moc dobře chápe, proč vás mají fanoušci i spoluhráči v Arsenalu rádi, že máte přirozený respekt, který jste si nezískal na sociálních sítích, nýbrž tvrdou prací. Co jste jeho slovům říkal?

Samozřejmě mě to moc potěšilo, Thierry je obrovská ikona. Hlavně řekl jednu velkou pravdu: v době facebooků, twitterů existuje mnoho hráčů, kteří si honí tuto aktivitu jenom proto, aby měli dobrou image. Pro ně je důležitější tato stránka věci, než aby měli respekt týmu. Já jsem v tom úplně opačný, proto mě jeho slova moc potěšila.

Stejně vás musel potěšit gól, který jste nedávno vstřelil Sunderlandu, kdy jste po třech narážečkách přehodil špičkou gólmana. Řadíte tuhle trefu mezi vaše nejpovedenější?

Byl to krásný týmový gól, byli v něm zainteresovaní čtyři hráči, od každého perfektně technicky provedené. Z takové branky máte kolikrát větší radost, než když se trefíte z dvaceti metrů.

O víkendu jste překvapivě klopýtli v Premier League na půdě Stoke, kvůli tomu jste na vedoucí Chelsea nabrali ztrátu čtyř bodů. Neobáváte se, že se vám vzdálil titul?

Věděl jsem už v létě, že to na špici bude strašně vyrovnané, jsou to všechno špičkové týmy. Anglie je nejlepší liga na světě, úplně bez debat, ať si každý říká, co chce. Bude to zajímavé až do konce. Samozřejmě jsme z porážky se Stoke zklamaní, je to pro nás velká ztráta, na druhou stranu před sebou máme ještě deset zápasů. Manko čtyř bodů v této fázi nic neznamená.

Mluví z vás zkušenost z působení v Dortmundu?

Ano. Tehdy jsme s Dortmundem čtyři kola před koncem prohráli, v kabině jsme si říkali, že titul je ztracený. Jenže pak jsme zbývající utkání zvládli a německou ligu vyhráli. To samé bych chtěl nyní prožít i s Arsenalem.

Robert Neumann, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Reprezentace