Článek
Napadlo vás, že v zápasech s Norskem a Finskem vlastně napravujete reprezentační minulost po Michalu Bílkovi? Vždyť Norům jste oplácel ostudnou blamáž 0:3 z jeho propadáku, Finům zase musíte splatit půldruhého roku starou prohru 0:1 z teplických Stínadel...
Zmiňované zápasy si vybavuji, ale nepřemýšlím nad tím, že bych měl něco napravovat. Víceméně náhoda, že hrajeme právě s těmito mužstvy. Hledali jsme soupeře a dohodli se s nimi na termínech.
Vyhrát ale určitě budete chtít, když se vám to v premiéře proti Norům nepovedlo.
Vyhrát chci pokaždé, protože vítězství je vždy důležité. Ale jde mně i o to, abych toho během poznávacího půlroku zjistil co nejvíc. O fungování svazu i změně, kterou prošel můj život, o hráčích a jejich charakterech, o tom, jak plní své povinnosti a jak si počínají, když jsou v akci. A třeba i o tom, jestli chtějí reprezentovat a jak je přitom vidím já na vlastní oči.
Moc času na to ovšem nemáte...
Srazy jsou skutečně super krátké, ale to je prostě dané. Teď náš čeká Finsko, v červnu pak Rakousko, proti němuž dostanou příležitost zase noví hráči.
A než se nadějete, přehoupne se sezóna do podzimu a vstupu do kvalifikace o EURO 2016.
To už budu chtít, aby vše fungovalo a já měl v reprezentaci hráče, kteří vytvoří kostru národního týmu. Samo sebou včetně těch, kteří jsou teď zranění a chybí. Od září však už musíme jet natvrdo.
Nebylo by tudíž lepší zkoušet potencionální adepty reprezentace v těžších duelech, než jaké máte na programu? Nebylo by to pro vás přece jen výmluvnější a přínosnější, než hrát s Finy?
To je otázka, na kterou jsem si odpovídal už jako klubový trenér. Hrát se silným soupeřem, zakopat se někde na vlastním vápnu a jenom odkopávat míče, abychom uhráli slušný výsledek? Utkat se někým, kdo neumožní cokoli zkusit? Anebo volit protivníka, který nám umožní zkoušet naši hru a nacvičovat záměry, které máme? Vždy jsem šel raději druhou cestou.
Takže i proto Finsko?
Nepatří sice k top soupeřům, ale dnes už se vyrovnává nejen hokej, ale i fotbal. Čímž rozhodně netvrdím, že Finsko bude snadným protivníkem. Všechna mužstva už mají organizaci hry na úrovni, Finové disponují navíc hráči působícími v první a druhé německé bundeslize, Anglii či třeba Holandsku. A nám proti nim půjde nejen o co nejlepší výsledek, ale i způsob hry, který budeme chtít uplatňovat a jímž se míníme prosazovat v podzimní kvalifikaci.
Na úvod své reprezentační mise se potkáváte se dvěma skandinávskými protivníky. Dá se jejich styl porovnat?
Norsko bylo nesporně silnější v ofenzívě a živější ve středové fázi, mělo i trochu jinou organizaci hry, preferovalo útočení ve větším počtu hráčů a i jeho blok operoval výš, než je tomu u Finska. To sází na tři klasické ofenzivní hráče, organizace jeho hry je jiná, ale disciplína naopak stejná, jako tomu bylo u Norů.
Narazil jste na ofenzivu, která vám musela dělat při nominaci na středeční zápas problémy. Vždyť ani Vydra, ani Václav Kadlec toho ve svých klubech mnoho nenahráli a teď na nich má stát útočná síla reprezentace...
Pro mě jsou to mladí, perspektivní hráči, kteří si příležitost zaslouží. Ale počítám s tím, že v utkání s Rakouskem dostanou příležitost i útočníci z naší ligy.
Takže vám zase až tak nevadilo, že ani Kadlec, ani Vydra pravidelně nenastupovali?
Kadlec dostával hodně prostoru hlavně zpočátku svého bundesligového působení, Vydra naopak zase teď v závěru Premier League. Nemluvě o tom, že Vydra je pro nás zajímavý už tím, že hraje anglickou ligu.
Po zápase s Norskem jste však právě k Vydrovi měl řadu výhrad a připomínek.
Ty s ním také proberu. Je to rychlý, brejkový hráč a právě těchto předností by měl využívat namísto toho, aby se pouštěl do věcí, které nejsou jeho silnou stránkou a jež mu nesedí. Tím mám na mysli, že od něho nechci a chtít nebudu, aby se pouštěl do rozehrávání či kombinací ve středu hřiště, o což se pokoušel ve zmiňovaném střetnutí s Norskem.
