Článek
Dost s podivem, že evropská fotbalová generalita kývla, aby se i kvalifikace o evropský šampionát hrála na umělém povrchu.
Rosický se obavami netají
„Já hrál na umělé trávě snad naposledy ještě v žácích Sparty. V Anglii s ní do styku vůbec nepřijdeme, neboť se na ní netrénuje, ani nehraje, takže z ní mám obavy. Nevím, jak na takový povrch budu reagovat," nezastíral obavy kapitán české reprezentace Tomáš Rosický.
„On je to trend, který se nedá přehlížet, natož pak zastavit. Na umělé trávě se už hrají zápasy Ligy mistrů a evropských pohárů v Moskvě, Zwolle, stejně jako v Astaně, takže proč by měla být kvalifikace o Evropu výjimkou?!" pokládal si řečnickou otázku vedoucí českého reprezentačního týmu a zároveň delegát UEFA Jaroslav Dudl.
Vrbův realizační tým před konfrontací s Kazachstánem však nepřesvědčil. Hráče už tuplem ne...
„Tedy, já se na ni vůbec netěším," dával svou nelibost najevo David Lafata, který má s umělým povrchem docela čerstvé zkušenosti z nedávného sparťanského pohárového vystoupení v nizozemském Zwolle.
I v Plzni je umělka daleko lepší
„Souhlas. My máme v Plzni položený umělý povrch na tréninkovém hřišti, ale chodíme na něj strašně neradi. A to u nás je umělka daleko lepší, než tady. Mělo jít o povrch, který se prý takřka neliší od přírodní trávy, ale místo toho jde o docela obyčejný koberec," netajil se výhradami David Limberský a dodával, že i obvyklý gumogranulát potřebný pro tlumení odskoku míče i změkčení plochy na ploše Astana Areny chybí.
„Pro oba mančafty to bude stejné," zachovával jako vždy stoický klid Michal Kadlec, zatímco jeho parťák ve stoperské dvojici Tomáš Sivok oponoval: „Stejné? Domácí mančaft na téhle umělce hraje pravidelně, takže bude ve výhodě, neboť je na ni zvyklý. Ale budou se s ní muset vyrovnat Nizozemci, Turci i Islanďané, takže to musíme zvládnout také."
Přitom si zkoušel vybavit, kdy on sám naposledy na umělém koberci nastoupil. „Už jsou to čtyři roky, co jsme na něm hráli s Basiktasem v Moskvě proti tamnímu CSKA. Rusové navíc umělku pokropili, takže balón lítal plně jinak, než na přírodní trávě. Museli jsme se učit ho přebírat, zvykat si na jeho odskok, na jiné zpracování..."
Necid spoluhráče uklidňoval
Jen Tomáš Necid, který po přestupu do Zwolle na umělé trávě trénuje a hraje pomalu každý den, zachoval klid a nadhled.
„Za den, za dva si člověk zvykne, žádný problém," uklidňoval ostatní. "Samo sebou, že přírodní tráva je lepší, ale když se umělka nakropí, je to v pohodě. Povrch je totiž hodně rychlý, hezky to klouže, což mi vyhovuje," předával své zkušenosti Necid, který si při řeckém angažmá v dresu PAOK Soluň v Astaně už dokonce zahrál.
„Problém nastane, když je umělá tráva suchá, protože pak balon drhne, zasekává se a špatně se zpracovává."
V pondělí v třetím dílu evropské kvalifikace by ale něco podobného hrozit nemělo. Studenou Astanu skrápí déšť, takže i hrací plocha by měla být v pondělí večer mokrá. I když kdo ví... Stačí, aby pořadatelé zatáhli nad hřištěm střechu, a vše bude rázem jinak.
Na asijské anabázi musí být reprezentace připravena na všechno. Vždyť jí přece v Kazachstánu i umělý trávník nejmodernější generace slibovali.
