Rubriky:

Reprezentace

Polák: Mám chuť se v nároďáku ukázat

6. září 2005 12:47 - PRAHA

Jako by do toho mužstva snad ani nepatřil. Jan Polák čněl coby pilíř jinak nevýrazné české zálohy, kterou vyhecovaní Rumuni ve víkendovém pokračování kvalifikace v rozhodujících momentech přehrávali. Jako jeden z mála -společně s Kollerem - se opravdu důrazně vzepřel mizérii, jež dolehla na fotbalový národní tým. "Cítil jsem se dobře, ale jsem zklamaný, ke třem bodům to nevedlo," vrací se k utkání, jež mu s prohrou 0:2 přineslo hořké chvíle.

"Škoda, že jsem nedostal víc balónů. Rumuni na nás dva středové hráče byli ve třech, takže asi ani nebylo tolik prostoru, abych tam ten míč dostal a třeba i víc střílel, nechci rozebírat, proč jsme prohráli, ale moc mě to mrzí," přemítá.

Spoluhráče nestrhl

Sebevědomím ale hýřil od prvního momentu. Bijec na postup defenzívního středopolaře se rval o míče s dravými Rumuny. Předvedl i nevídaná technická kouzla. Ze spletité situace před vlastní šestnáctkou se bravurně vymotal kličkami přes tři hráče. A taky střílel. Jen spoluhráče ze zálohy nestrhl. Asi to ani nešlo.

S důrazem chodil do kontaktu. Sám inkasoval. I o něm mluvil trenér Brückner, když vypočítával zraněné. "Koňar na stehně je to nejhorší, co jsem schytal. Přehazoval jsem si míč kolem soupeře a trefil mě kolenem," připomíná situaci, která nebyla vidět tolik jako jeho na pohled drsný střet s rumunskou mlátičkou Chivuem. "Pak se mi hůř dýchalo, byl jsem celý naražený, ale bude to v pořádku. Že budou tvrdí a že si i zaprovokují, s tím se přece muselo počítat," říká Polák.

A mohl to být právě on, kdo skoro zarazil rumunské veselí dříve, než v sobotním večeru propuklo naplno. Po jeho bombě v první půli mohlo být vyrovnáno. Domácí kotel v Konstanci ztichl a vzápětí žasl nad zákrokem gólmana Lobonta. "Střela trošku zaplavala, pak šla níž k jeho rukám a vyrazil to, kdyby naopak letěla dolů a pak nahoru, tak na to nedosáhl. Bylo to podobné jako v Liberci s Andorrou, ale nespadlo to tam. Teď měl štěstí gólman."

Norimberk je přitlučen ke dnu tabulky

Je zvyklý na to hrát v týmu, kterému se výsledkově nedaří. Norimberk, kam před sezónou zamířil z Liberce, je přitlučen téměř ke dnu bundesligové tabulky. "Výsledkově to tam nejde, ale snažím se. Nic mě nesvazuje, nervozita jde mimo mě. Soustředím se jen na hru a na to, abych ukázal, že mám kvalitu. A kde ji pak taky předvést, když ne v nároďáku."

S trenérem národního týmu Brüknerem už zažil hodně v jednadvacítce. Byl i u slavného tažení mladíků za evropským stříbrem na Slovensku v roce 2000. Řada nynějších stálic A-týmu u toho byla s ním: Baroš, Grygera, Ujfaluši nebo Jankulovski. Ale Polák tehdy patřil k nejmladším. V rychlosti posunu do áčka ho ostatní předčili, přitom v něm na skok vlastně byl před nimi. Zahrál si už na jaře devětadevadesátého proti Polsku. To mu bylo jen něco málo přes osmnáct, ještě působil v Brně a trenér Chovanec si ho vytáhl na jedno z přípravných utkání.

Ale teď už zjevně nastávají jeho chvíle. Dalo se sice čekat, že výraznější generační obměna v reprezentaci přijde po tomto kvalifikačním cyklu, na jehož konci má být účast na mistrovství světa v Německu. Drolící se tým ale potřebuje novou krev výrazně už teď. Skácel, Sivok i další jsou s Polákem na řadě.

Parádní gól Andoře

"Říká si výrazně o místo v základu," ví Brückner. Během jara dal Polák za reprezentaci tři góly. I ten mimořádně parádní s Andorrou. Ani návrat Galáska by ho teď neměl stát místo v sestavě. Snad jen trenérský dobrodruh by jej v současném stavu reprezentace mohl nenasadit do pokračování boje o účast na mistrovství světa.

Cítí sám, že už má jistotu setrvání v základní sestavě? "O tom bych určitě nemluvil. Teď je to bohužel takový lazaret v uvozovkách, že tu tahle možnost je. Nejdůležitější bude udržet se v kádru, tam pak člověk šanci vždycky dostane," reaguje.

Václav Procházka, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: Reprezentace