Rubriky:

Reprezentace

Fotbalisté zvládli závěr kvalifikace excelentně

14. října 2005 07:23 - PRAHA

Česká fotbalové reprezentace ve středu v Helsinkách doslova smetla Finy a bez problémů si zajistila účast v baráži, která se losuje v pátek. Je to však jen dílčí krok. Cesta na světový šampionát v Německu vede ještě přes odvrácení dvou mečbolů, jak situaci nazval kouč Karel Brückner. Vystoupení jeho týmu v 1. kvalifikační skupině však provázelo víc problémů, než se čekalo.

"Fotbal je o přítomnosti a budoucnosti," odmítl srovnání s minulou kvalifikací na EURO, ale i předchozí neúspěšnou baráží o postup na MS 2002 s Belgií kouč českého týmu Karel Brückner. Má pravdu. Ve fotbale nikdy nevstoupíš do stejné řeky a žádný soupeř není stejný. Nerozhodují předchozí výkony, ale jen momentální forma. A ta byla v období dvouleté baráže u české týmu i jeho soupeřů v kvalifikační skupině rozdílná.

Hektický závěr zvládli

Navíc letos na podzim zasadila Brücknerovu výběru tvrdou ránu série zranění klíčových hráčů. Chyběli kanonýři Jan Koller i Vratislav Lokvenc, přitom na hře s věžemi byla hra týmu postavena. Citelná byla neúčast Marka Jankulovského a tým poznamenalo i zranění Milana Baroše, který se však pro tým doslova obětoval.

"Takové zápasy prověří naši skutečnou herní i morální sílu," říkal Vladimír Šmicer už před sobotním duelem s Nizozemskem na Letné. "Výhra ve Finsku by nás měla psychicky zvednout. Na baráž se snad uzdraví a další kluci a zvládneme ji. Věřím, že to nejhorší máme za sebou," oddechl si Tomáš Rosický.

Tým těžkou situaci zvládl, byť s obtížemi, kdy se dostal před zápasem v Helsinkách do situace "vítězství nebo smrt." Finům, ani jako supi číhajícím Rumunům nedal v Helsinkách šanci. To mu slouží ke cti. Ve středu předvedli Brücknerovi svěřenci velice kvalitní výkon, podpořený srdcem. Navíc perfektně zvládli postupný útok bez tradičních "věží" na hrotu.

Řada je na Nedvědovi

Český tým nehrál s takovou lehkostí jako v kvalifikaci na EURO a na samotném turnaji, kde předváděl nejhezčí fotbal. Citelně mu chyběl Pavel Nedvěd. Takového hráče je prakticky nemožné plně nahradit. Nemá smysl se dále rýpat v tom, kdo kdy udělal v komunikaci s ním jakou chybu. "Vinni jsou všichni," řekl pravdivě ve svém nešťastném televizním vystoupení Pavel Nedvěd. Nechce být prošen, ale na druhou stranu nebude hrát, protože kouč nebude nikoho prosit... Nesmysl. Velké hvězdy jeho kalibru se prosí, ale ony sami nesmějí připustit překročení určité meze důstojnosti, což Nedvěd udělal.

Teď by měl sám zvážit, jak to myslí s reprezentací, spoluhráči, fanoušky. Je hráčem, který za všech okolností nechá na trávníku vše, co v něm je. Takového borce tým potřebuje. Před nominací na utkání baráže by však on sám měl říct jasné ano nebo ne. Jeho otevřené konce už nikoho nebaví a hlavně poškozují atmosféru v týmu a drásají nervy fanoušků. Pokud se rozhodne hrát, stačí přeci zatelefonovat Brücknerovi a říct jedinou větu: "Přijedu pomoct," a je vše v pořádku. Není čas na uraženou ješitnost. V opačném případě by měl říct jasně: "Nepočítejte se mnou." I to bude chlapské a hlavně skončí oběma stranám škodící spekulace.

Konec krásné kapitoly snad ještě nenastal

Celá tato kvalifikace byla jaksi zvláštní. Už v jejím úvodu jsme nezvládli zápas v Nizozemsku, které bylo loni v září nejslabší za dlouhá léta. Trenér Marco Van Basten teprve skládal nový tým. Až z penalty jsme porazili doma Rumuny. Proti silným soupeřům nám to nešlo.

V živé paměti je jarní i teplické trápení s Finy, které ukončil v posledních minutách až Lokvenc. O to cennější je výhra v Helsinkách. Jako jediní ve skupině jsme nezaváhali s nikým z papírově slabší trojice. Dokázali jsme rozstřílet Andorru, Makedonii a Arménii, ale vzhledem k zaváháním v Rumunsku a doma s rozjetým Nizozemskem, momentálně nejlepším evropským týmem, to nebylo z pohledu přímého postupu nic platné.

Tento sen se rozplynul, což v případě postupu z baráže nebude podstatné. V opačném případě by skončila nejkrásnější kapitola českého fotbalu, protože by zřejmě v reprezentaci skončili pamětníci stříbrného šampionátu v Anglii Karel Poborský a Vladimír Šmicer. O konci v reprezentaci uvažují i další třicátníci. Doufejme, že baráž bude v této kapitole jen zápletkou a český fotbal se po šestnácti letech znovu objeví mezi světovou elitou.

Dvanáct kroků do baráže:
8. 9. 2004 Amsterdam
Nizozemsko - Česko 2:0
9.10. 2004 Praha
Česko - Rumunsko 1:0 (35. Koller z pen.)
13.10. 2004 Jerevan
Arménie - Česko 0:3 (3. a 76. Koller, 30. Rosický)
17.11. 2004 Skopje
Makedonie - Česko 0:2 (88. Lokvenc, 90. Koller)
26.3. 2005 Teplice
Česko - Finsko 4:3 (7. Baroš, 34. Rosický, 58. Polák, 87. Lokvenc)
30.5. 2005 Andorra La Vella
Andorra - Česko 0:4 (31. Jankulovski z pen. 40. Baroš, 53. Lokvenc, 90. Rosický z pen.)
4. 6. 2005 Liberec
Česko - Andorra 8:1 (12. a 90. Lokvenc, 29. Koller, 38. Šmicer, 52. Galásek z pen., 80. Baroš, 85. Rosický z pen., 87. Polák)
8. 6. 2005 Teplice
Česko - Makedonie 6:1 (42., 45., 48., 53. Koller, 74. Rosický z pen., 87. Baroš)
3. 9. 2005 Constanta
Rumunsko - Česko 2:0
7. 9. 2005 Olomouc
Česko - Arménie 4:1 (52. a 76. Polák, 47. Heinz, 58. Baroš)
8.10. 2005 Praha
Česko - Nizozemsko 0:2
12.10. 2005 Helsinky
Finsko - Česko 0:3 (6. Jun, 51. Rosický, 58. Heinz)

Karel Felt, Právo

Zrušit