Článek
Poslední reprezentační vystoupení pro vás nedopadlo dobře. V Rumunsku jste kvůli obnovenému zranění levého kotníku, který jste si zlomil v květnu, střídal už po čtrnácti minutách. Jak to vypadá aktuálně s vaším zdravím?Noha je v pořádku. Měsíc po utkání v Rumunsku jsem jen rehabilitoval. Mělo by to být dobré.
Celkem máte na kontě pět startů v Serii A, kde jste odehrál 190 minut a jeden poločas v Lize mistrů. Nebudete mít problém s nerozehraností?Je pravda, že mám za sebou dva pořádné zápasy po pěti měsících. Kádr je hodně vyrovnaný a na jedenáct lidí je nás pětadvacet vyrovnaných hráčů. Jsem v jednom z nejlepších klubů světa. Je na mně, abych se s velkou konkurencí vypořádal. Musím bojovat a beru, že se někdy v takové tlačenici člověk nedostane ani na lavičku.
Nemůže se takový herní výpadek projevit?Fyzicky se cítím skvěle. Tréninky v klubu jsou na obrovské úrovni. Samozřejmě, že rytmus trošku chybí, ale chtěl jsem okusit velký fotbal a počítal jsem s tím, že můj přestup z Udine do AC přinese i takovéto chvilky, na které nejsem zvyklý.
V Udine jste měl místo prakticky jisté. Je hodně složité vypořádat se s konkurenčním bojem v AC Milán?Je sice pravda, že jsem v minulém působišti za tři roky nechyběl skoro v žádném zápase, ale nebylo to tak, že bych měl místo pod palcem. Jenže srovnání s nynějším zaměstnavatelem prostě není možné. To jsou dva rozdílné světy. V AC jsou velké hvězdy. Musím bojovat a dokázat, že mezi ně mohu zapadnout. Ale to chce čas.
V Miláně už jste pár měsíců. Změnil se výrazně váš život přestupem z Udine?Fotbalově je patrné, že je to o něčem jiném. I v Udine jsme měli kvalitní sezóny. Ale v AC je druhá příčka zklamáním. Musí se jenom vyhrávat. Cíl je vyhrát titul a Ligu mistrů.
Užíváte si tenhle boj?Je příjemné, když člověk zápasí o první příčky. Bitva o titul bude vážně napínavá a rozhodně hodně dlouhá. Myslím, že ten rozhodující boj zůstane mezi námi a Juventusem.
Je těžké se přizpůsobit vítěznému režimu?Ano, trošku ano. Je tam velký tlak od vedení a novinářů. Pořád musíte jen vyhrávat. Když se jeden zápas nepovede, není to sice tragédie, ale mluví se o tom vážně dlouho. Člověk si na tohle musí zvyknout.
Ovlivnilo letní stěhování i život mimo fotbalové prostředí?Jsme pořád pryč. Nejsem moc doma s rodinou, což je trošku smutné, ale to k tomuhle kolotoči patří. Jsme pořád na cestách, na soustředěních, do toho zápasy. Vůči rodině je to vážně nepříjemné, ale velký fotbal o tomhle je.
Velký klub s sebou nese i velkou popularitu. Zažíváte hodně šílenství fanoušků?Je to v pohodě. Milán je klidné město. Lidi jsou fajn. Klidně si mohu vyrazit do města na večeři. Fanoušci se otočí, pozdraví nebo poprosí o autogram, ale všechno má hranice. Mají respekt, neotravují jako na jihu země.
Zmínil jste, že v italské Sérii A se boj odehrává mezi AC a Juventusem. Právě opora ligového protivníka - Pavel Nedvěd - se po šestnácti měsících vrací do českého národního týmu. Udělalo vám jeho rozhodnutí radost?Pochopitelně. Jsem rád, že tu Pavel je. Mít v týmu takového hráče, takovou osobnost, to je moc pozitivní. Určitě to mužstvu pomůže. Bude na něm velká tíha, protože v týmu dlouho nebyl a všichni očekávají, že nás potáhne. Ale Pavel je vůdce a nebude mít problém se s tím vyrovnat. Je pro vás dvojzápas s Norskem nejvýznamnějším okamžikem v kariéře?Jednou už jsem baráž hrál a dopadlo to špatně... Roky mi běží, klidně to může být poslední možnost hrát na mistrovství světa, takže určitě jde o nejdůležitější reprezentační utkání.
Norsko bylo ve skupině s Itálií, která postoupila na MS přímo. Spousta jejích hráčů působí v AC Milán. Sháněl jste se u nich po informacích?Mluvili jsme spolu o tom. Navíc jsem jejich vzájemný zápas v Norsku viděl v televizi. Hodně pršelo, takže to bylo silové, což nahrálo domácím. Italové měli problémy. Před odjezdem mi říkali, že bychom měli na šampionát projít, ale upozorňovali mě, že to bude hodně nepříjemné. Musíme být pozorní vzadu, protože soupeř má v týmu hodně vysoké hráče. Klíčem bude vyrovnat se s jejich důrazem a nakopávanými míči.
