Článek
Třiatřicetiletému hráči se postupem splnil sen. "Už jsem ani nedoufal, že se na mistrovství světa dostanu. Víte, že jsem se rozhodl skončit jenom kvůli tomu, že jsem se na to už necítil. Zdravotně a ani herně. Musím poděkovat klukům i trenérovi, že mě vzali zpátky a že jsem si za český nároďák mohl zahrát. V mých letech je to už náročné, nohy už tolik neběhají. Ale v nároďáku jsem hrál vždycky naplno, to je moje přirozenost," upozorňuje Nedvěd.
Český kapitán patřil k nejaktivnějším hráčům, několikrát prověřil brankáře Norska Myhreho, jeho defenzivní nasazení odměnili diváci potleskem. "Začal jsem věřit až v devadesátý minutě. Norové byli hrozně nebezpeční, naše obrana v čele s Petrem Čechem zahrála dva fantastický zápasy. Hlavně Čechíno prokázal, že patří mezi tři nejlepší gólmany na světě, připomněl záložník okamžik, kdy začal věřit v postup na šampionát.
Nedvěd si postup vychutnal, účast na mistrovství světa řadí ve svém žebříčku úspěchů hodně vysoko. "Na hřišti jsem na někoho řval, že to je víc, než Liga mistrů. Taková to byla euforie. Mistrovství světa je podle mne ještě něco víc, hraje se jednou za čtyři roky. Přesvědčil mě o tom i francouzský spoluhráč Liliam Thuram," připomněl mistra Evropy i světa a zároveň spoluhráče z dresu italského mistra.
Dva zápasy stály pět let života
Otázku mistrovství světa ale záložník italského Juventusu nechává otevřenou. "Hlavně si teď chci náš postup užít. Dva zápasy baráže mě stály aspoň pět let života. Byl jsem pod velkým tlakem a nebylo to vůbec jednoduchý. Měl jsem zodpovědnost za tým, navíc jako kapitán. Baráž pro mě byla nejsložitějším obdobím kariéry. Mistrovství světa je strašně daleko, nad tím nepřemýšlím," tvrdí Pavel Nedvěd.
Přesto Nedvěd připustil, že na šampionátu v Německu příští rok chybět nebude. "Je to logický. Jsem už starší generace a už jsem si myslel, že si zahraju jenom na mistrovství Evropy a na mistrovství světa ne. Jsem rád, že nejsme taková ztracená generace a na světový šampionát jsme se dostali. Několikrát jsem říkal, že mistrovství světa by pro mě bylo vrcholem kariéry," připomněl český reprezentant svá dřívější tvrzení.
Mistrovství světa je pokaždé celosvětově mimořádně sledovanou událostí. V jaké podobě tam pocestuje český celek, Nedvěd netuší. "Chtěl bych ještě nějaký pátek hrát, když nepřijdou nějaký zranění. Ty můžou taky zapříčinit, že na mistrovství pojede úplně jiný mužstvo. Určitě ale šampionát můžeme vyhrát, když jsme se tam probojovali. Bude to ale oslava fotbalu a nezáleží na tom, jestli tam vyhrajeme nebo ne. Už účast je něco mimořádného. Ale českýmu nároďáku bych přál velký soupeře jako Argentina nebo Brazílie," tvrdí Nedvěd.
Obrovská úleva
Nedvěd se při loučení s diváky dlouze zahleděl na oslavný ohňostroj. "Cítil jsem obrovskou úlevu. Byl jsem moc rád, že jsem se vrátil a že jsem to nezkazil. Snažil jsem se pomoct a vyšlo to. To byly moje hlavní myšlenky. Možná to byl můj poslední zápas tady na Spartě, tak jsem si to chtěl pořádně užít," přiblížil své pocity po rozhodujícím zápase Nedvěd.
Na letenském stadiónu nakonec Nedvěd strávil více času, než předpokládal. Stejně jako v Oslu bylo jeho číslo vylosováno dopingovými komisaři a musel odevzdat vzorek. Dostat jej z vyčerpaného těla ale nebyla jednoduchá věc, čekání se protáhlo až do půlnoci. "Já jsem na to zvyklý, v Juventusu chodím každý druhý zápas. Asi mám nějak blbé číslo. Koneckonců i tady v baráži jsem byl vylosovaný v obou utkáních. Moc si vážím toho, že celou dobu se mnou seděl trenér Brückner, hodně věcí jsme probrali. To mluví za všechno, beru ho skoro jako svýho tátu,"
"Nebude žádná oslava, mám už přistavené letadlo a musím se vrátit do Juventusu. Tam mám sice ještě dva roky smlouvu, ale nejsem si jistý, že ji dodržím. Tělo je přeci jenom hodně opotřebované," říká třiatřicetiletý hráč o své budoucnosti v italském velkoklubu.
