Rubriky:

Reprezentace

Šmicer je rád, že to v národním týmu nevzdal

18. listopadu 2005 09:00 - PRAHA

Vyhrál Ligu mistrů, Pohár UEFA, českou a francouzskou ligu. Má dvě medaile z mistrovství Evropy. Teď se fotbalový záložník Vladimír Šmicer může těšit i ze splnění poslední mety v podobě postupu na mistrovství světa.

"Bál jsem se, aby to nebyl můj poslední zápas v reprezentaci," vyprávěl Šmicer po odvetném barážovém utkání s Norskem, v němž český tým zpečetil postup na MS do Německa. "Byl jsem hodně nervózní. Nic takového jsem nezažil už dlouho. Ani před finále Ligy mistrů. To jsem totiž věděl, že nebudu hrát," líčil stres, který ho zaplavil před poslední bitvou o MS.

"Důležitost utkání dolehla na nás všechny. V tom zápase jsme mohli jenom ztratit," přemítal šťastný Šmicer. "I proto jsme nehráli fotbal, který jsme si přáli. Vše bylo podřízené úkolu neinkasovat. Byl to hodně zodpovědný výkon, ale chápu, že diváci si to možná tolik neužili."

Šmicer velmi pozorně vnímal názory veřejnosti po prvním duelu, v němž přesnou hlavičkou zařídil vítězství. "Od neděle byla mezi fanoušky euforie a já jsem rád, že jsme je uspokojili. Báli jsme se totiž více než diváci," přiznal Šmicer. Když však Rosický propálil Myhreho, získal on i celý tým větší klid. "Postup jsme si zasloužili," mínil dvaatřicetiletý hráč francouzského Bordeaux. Sám měl dvě šance. "V prvním případě jsem to netrefil dobře. A když pak norskému gólmanovi vypadl míč přímo k mým nohám, byl jsem překvapený. Jenom jsem tak do balónu rychle plácnul," pokrčil rameny.

Mrzela ho situace z druhého poločasu, kdy mu sudí pro vymyšlený ofsajd neuznali regulérní gól. "Mohli jsme být vklidu," kabonil se. Pak totiž prožíval muka, když ho patnáct minut před koncem vystřídal Štajner. "V celém druhém poločase jsme trošku couvli a nesbírali už tolik odražených míčů. Na lavičce to bylo peklo. Příště trenérovi řeknu, ať mě takhle brzy nestřídá," vtipkoval Šmicer.

Baráž s Belgií je dávno pryč

V národním týmu už zažil hodně. První zápas hrál proti Kypru v říjnu 1993 v kvalifikaci o mistrovství světa 1994. Pamatuje i kvalifikaci o MS ve Francii a neúspěšný barážový boj s Belgií o MS 2002. "To je dávno. Nemyslel jsem na to. Spíše na tu odpovědnost. Všichni jsme chtěli hrozně postoupit," vyprávěl.

Na čtvrtý pokus se nakonec radoval z úspěšně zvládnuté světové kvalifikace. "V boji o Francii jsme neměli takovou formu. Proti Belgii zase chyběl charakter a vůle. Teď jsme tohle měli. Navíc tým je strašně kvalitní. Poborský, Nedvěd, Rosický, prostě všech dvaadvacet hráčů je na vysoké úrovni."

Když ve středu střídal, vyprovázel ho bouřlivý aplaus. Ale fanoušci mu nebyli vždy tak nakloněni. "Hlavně po zápase s Dánskem v kvalifikaci o Japonsko jsem měl problémy, když jsem zazdil několik šancí. Lidi mě tehdy vypískali. Ta kvalifikace mi nevyšla, byl jsem z formy. Nebyl jsem moc oblíbený," vzpomínal Šmicer na neradostné období.

Reakce lidí potěšila

Po tomhle neúspěchu přemýšlel, jestli bude v národním dresu pokračovat. "Věřil jsem, že mám na to, abych mužstvu pomohl. Nevzdal jsem to a jsem za to rád. Proto mě jejich reakce potěšila. Bylo to krásné. Je paráda, když lidé dají najevo, že se jim líbí vaše hra."

Šmicer si postupu velmi cenil. "Pohárů jsem měl v ruce hodně, ale nároďák, to nejsem jenom já. To hrajete za zemi, za národ. Šampionát je splněním snu. Budou tam nejlepší týmy zeměkoule a my jsme tam také," rozplýval se zkušený záložník.

"Bude to vrchol mé kariéry. Turnaje jsou krásné. Mají neobyčejné kouzlo. Proto se tak těším," vykládal. S napětím bude vyhlížet losování šampionátu. "Přál bych si Argentinu. Ty jejich dresy, to je něco," zasnil se při vidině cenné relikvie. K završení kariéry by pak zbýval už jediný sladký bonbónek. "Ještě tak dát gól na mistrovství světa," smál se Šmicer.

Radek Malina , Sport.cz, Právo

Zrušit