Článek
Jen první poločas? Vždyť jste českého soupeře trápili až do konce a až do samého závěru sahali po remíze. Opravdu nepovažujete plzeňské vystoupení za nejlepší v celé kvalifikaci?
Nemyslím, že by šlo o náš nejlepší výkon. První zápas v Astaně jsme sice s Čechy prohráli 2:4, ale co se ofenzívy týče, podali jsme doma lepší výkon. Jen v obraně jsme se dopustili několika chyb. V odvetě jsme hráli dobře v první půli, která skutečně patřila k nejlepším v podání mého mužstva.
Hodně vám pomohl vedoucí gól, po němž jste skutečně kontrolovali hru a českého soupeře de facto k ničemu nepouštěli...
Na Čechy jsme se důkladně připravili, protože se nám dařilo plnit vše, co jsme si řekli. Vypořádali jsme se s útočnými akcemi i standardními situacemi domácích, dali jsme rychlý gól, který průběh střetnutí ovlivnil. Kromě toho jsme měli osm devět dalších příležitosti k brejkům do volných prostorů, kdy jsme šli dva na dva či dokonce na jednoho. Ale těch jsme nevyužili.
Proč tedy proměna po změně stran, kdy už jste víceméně jen a jen bránili vedení?
Nebyl to záměr. Během přestávky jsem své hráče upozornil na chyby a zdůraznil, že se nesmí opakovat. Prvním úkolem bylo neinkasovat, druhým přidat další branku, protože mně bylo jasné, že jedna nebude stačit.
A také nestačila...
Když se blížil konec zápasu, nebyli jsme už dostatečně koncentrovaní a umožnili domácím centrovat ze stran do naší šestnáctky. Proto jsme inkasovali.
Čím si nedostatečnou koncentraci vysvětlujete? Došly hráčům síly? Nebo už byli přesvědčeni, že alespoň remízu uhrají a podlehli klamu?
Fyzická únava samo sebou závěr střetnutí ovlivnila, ale v této fázi šlo spíše o otázku pozornosti. Nemuseli už běhat padesát šedesát metrů, jako před tím, stačilo jich uběhnout deset patnáct. Ale teď mohu analyzovat utkání, jak chci a stejně to nebude nic platné. Potřeboval bych, aby se hrál ještě jeden poločas a my zmiňované chyby odstranili.
