Článek
Tomáši, jak jste přijal prohlášení Petra Čecha, že po mistrovství Evropy možná ukončí reprezentační kariéru?
Jde vyloženě o Petrovo rozhodnutí, které se mi těžko komentuje. Pochopitelně by se pak otevřela cesta pro ostatní brankáře, neboť post reprezentační jedničky by byl dosažitenější než nyní.
Byl jste překvapený? Nebo snad potěšený?
Určitě jsem si neříkal konečně (směje se)... Něco málo už jsem věděl, protože Čechíno trošku naznačil po jednom kvalifikačním utkání. Ale byl jsem překvapený, když učinil podobné prohlášení veřejně.
Rozumíte důvodům, které Čech uvedl?
Petr chytá na top úrovni hrozně dlouho, zápasů je strašně moc. Zvláště v Anglii, kde je utkání ještě mnohem více než ve zbývajících zemích Evropy. Navíc hraje v top klubu, který pravidelně v evropských pohárech postupuje do posledních kol. Zápřah na tělo je veliký. Tudíž se nedivím, že uvažuje podobným způsobem a hledá cesty, jak si ulevit.
Řešila se budoucnost brankářského postu i mezi vámi v mužstvu?
Něco proběhlo, ale spíše si ze mě kluci dělali legraci, že jsem příští jednička. Ale to je všechno strašně daleko. Navíc pak budu ještě muset dokázat, že si místo jedničky zasloužím. Třeba přijde někdo mladší, lepší a já budu dál dvojka. S mými pěti starty bych rozhodně netvrdil, že mám náskok proti některému z konkurentů.
Jaké je pro vás věčné sezení na lavičce náhradníků a řídké sbírání startů, a to hlavně v rámci příprav?
Nikdy jsem nad tím takhle neuvažoval. V mládežnických reprezentacích jsem měl určitou pozici, později v jednadvacítce rovněž. Ale když jsem se dostal do áčka, moje role byla jasná. Vůbec jsem nepřemýšlel, že bych se mohl stát jedničkou.
Neříkal jste si někdy, že nemáte zapotřebí jezdit na srazy národního mužstva a být odsouzený do role věčného čekatele?
Absolutně ne! Já začal jezdit na srazy hodně mladý. Situace byla jasně daná a já byl rád, že se mohu od Petra učit. Bral jsem jako fakt, že jsem prostě v éře, která patří Čechovi. To by podobně museli uvažovat jiní brankáři už před mým příchodem, protože v české reprezentaci je jednička nezpochybnitelná čtrnáct let. Podobnou situaci zažívají i jinde. Třeba Španělé mají Casillase, Italové Buffona. U brankářů je to trošku jinačí než u hráčů v poli.
Pro dvojzápas se Skotskem a Švédskem trenér Vrba nemohl Čecha povolat kvůli zranění a oznámil, že zatížení rozloží mezi dva brankáře. Tušíte, který duel odchytáte?
Jsme tu tři, ale set snad dokončím. Na jednu stranu je fajn chytat před vlastním publikem, ale bylo by parádní zahrát si proti Švédsku, kde je na hrotu Ibrahimovic. Každopádně zatím nebylo nic řečeno oficiálně, musím si počkat.
