Článek
Ve středu večer se mu splní dávný fotbalový sen - zahrát si za reprezentaci. "Jsem moc rád, že to vyšlo. Ještě večer jsem mluvil s trenérem Brücknerem a říkal mi, že bych měl odehrát poločas. Udělám maximum, aby byl úspěšný," říkal Piták po příletu do Izmiru.
Protože se všechno rodilo ve spěchu, nestihl ani nafasovat reprezentační oblek, a tak jako jediný cestoval v džínách a mikině. "Po zápase jsem jel na chvilku domů za rodinou, vzal jsem si pas a ještě jsem se zastavil na večeři za klukama ze Slavie. Do Hotelu Praha jsem přijel až někdy v jedenáct, protože ostatní byli na Fotbalistovi roku," líčil 26letý záložník.
Jedním z prvních, kdo ho vítal, byl jeho dlouholetý kamarád a bývalý spoluhráč Rudolf Skácel. "V Hradci Králové jsem kopal i s Jardou Plašilem, tak je tady trojitá hradecká klika," usmíval se Piták.
Odložil cestu za nemocným otcem
Všichni slávisté mu gratulovali, protože si svými výkony říkal o nominaci již delší dobu. "Měl jsem radost z výhry, protože se začínáme dotahovat na týmy před námi a dostáváme je trochu pod tlak. No a pak hned přišla ta zpráva o nároďáku," vyprávěl.
Kdyby na něj nedošlo, jel by v úterý místo do Izmiru do Hradce Králové, protože slávisté měli volno. "Chtěl jsem se podívat za tátou, který je nemocný. Byl to asi poslední možný termín, protože manželka by měla za měsíc rodit. Ale je to příjemná změna," radoval se ještě den poté z pozvánky mezi českou fotbalovou elitu.
Svou pozici však příliš nepřeceňuje. "Dostalo se na mě i díky tomu, že se zranili někteří hráči. Ale potěšilo mě, když jsem si v novinách přečetl slova pana Brücknera, že kdybych nehrál ligu, tak se mnou počítal," prohlásil Piták. Zůstává však na zemi. Ví, že jeho šance probojovat se na mistrovství světa je hodně malá. "Kádr je asi skoro jasný, ale proč se o to nepokusit. Říká se, že naděje umírá poslední..."
