Článek
"Rozhodně toho přestupu nelituji. Být v AC Milán je skvělé. Pořád chci bojovat o svou šanci," vykládá 28letý levonohý fotbalista, který může nastupovat i ve středové řadě. "I když to není zrovna příjemná situace, zatím nikdy jsem si neřekl, že jsem měl zůstat v Udine a být v klidu," přiznává.
Má to těžké, konkurence je obrovská. Jména jako Nesta, Maldini, Kaladze, Stam nebo Serginho hovoří za vše. Všechno ostřílení borci. "Sice už mají svůj věk, ale na hřišti to kolikrát nevypadá, pořád hrají dobře," říká Jankulovski. "Mně nezbývá nic jiného, než jezdit na doraz každý trénink, abych přesvědčil trenéra. Prosadit se v té konkurenci není jednoduché, sestava se moc nemění."
Možná zajde za trenérem
Když ho před sezónou milánský klub kupoval za téměř 13 miliónů eur, doufal, že by mohl prorazit. "Brali mě jako posilu za spoustu peněz a věřil jsem, že dostanu víc šancí. Letošní sezóna je specifická, nepomohlo tomu ani moje zranění," zamýšlí se. "Ale samozřejmě to zatím není takové, jak jsem si představoval," dodává odchovanec Baníku Ostrava, který už hrál v Itálii i za Neapol a Udine.
Právě v Udine patřil ke klíčovým hráčům týmu. V sezóně odehrál přes 30 zápasů a mužstvo z jeho schopností těžilo. "Tam jsem měl úplně jiné postavení. Pořád jsem hrál. Ale chtěl jsem zkusit větší klub, byla to pro mě výzva. Šel jsem do toho i s rizikem, že mohou přijít horší momenty. To se potvrdilo a musím si zvykat na něco jiného. Na větší časový úsek se na hřiště často nedostanu, což mě samozřejmě mrzí," popisuje Jankulovski.
Pořád věří, že se situace otočí a začne nastupovat častěji. "Do konce sezóny chybí dva měsíce, tak uvidíme." Snaží se ze všech sil, ale asi to nestačí. Větší důvěru trenéra mají zatím jiní, on se mezi 11 vyvolených nedostává. Už ho napadlo, jestli by neměl zajít za koučem Ancelottim a zeptat se ho, na čem je. "Je to jedna z možností, ale ještě jsem k tomu nesáhl," říká.
V reprezentaci si spravil náladu
Zápasy mu chybějí a jen doufá, že to nebude mít vliv na výkony na mistrovství světa. "Tréninky v klubu jsou strašně kvalitní, ale utkání to nenahradí. Snažím se udržet si formu, ale může to být složitější," připouští český reprezentant. Středeční zápas v Turecku s národním týmem pro něj byl balzámem na duši. "Ani nevíte, jak jsem se těšil, že si zahraju celých 90 minut. Spravil jsem si náladu, zase jsem zažil pohodu s mančaftem."
Mrzelo ho snad jen to, že český tým neudržel dvougólové vedení. "Poučili jsme se, že se fotbal nehraje jen 89 minut, ale až do závěrečného hvizdu. Byl to sice přátelák, ale každý zápas má svou váhu. Kdybychom vyhráli, celkový dojem by byl určitě úplně jiný. Přesto jsem moc rád, že jsem si zase pořádně zahrál," prozradil Jankulovski.
