Rubriky:

Reprezentace

Jarolím může pořád doufat, že i z prašivek připraví stravitelnou a hlavně postupovou krmi

16. listopadu 2016 15:21 - Mladá Boleslav

Nakonec vybřednul z reprezentační mizérie celkem dobře. Po exodu letitých opor národního týmu rozčarovaných herní a hlavně výsledkovou bídou na evropském šampionátu ve Francii zůstali novému kouči Karlu Jarolímovi jen hráči druhého sledu. Prašivky, jak je se sarkasmem sobě vlastním svého času nazýval trenérský mág z Hané Karel Brückner, jenž si v reprezentaci vystačil se svými dvanácti, třinácti vyvolenými, protože víc jich ani nepotřeboval.

 

Vlastimil Vacek, Právo

Jarolím jich musel ve dvou přípravných a čtyřech kvalifikačních duelech vystřídat šestatřicet a přitom je pořád na začátku hledání a skládání mužstva.

„Kostra se ale přece jen pomalinku rýsuje. Zatím je ovšem brzy, abych o ní mluvil, protože hráče postupně poznávám a třídím si nové a nové poznatky a zkušenosti," pravil reprezentační kouč po posledním letošním zápase s Dánskem.

Přátelském, takže vzhledem k hledání, poznávání a tvorbě týmu bylo logické, že rotace pokračovaly a na trávníku se objevila sestava, která spolu nikdy předtím nehrála a nejspíš už nikdy ani hrát nebude. Zdravotní problémy Sivoka, Hořavy, Krejčího, Pavelky a spol. to způsobily. Jarolímovy záměry ale také.

Přesto trenérovi přinesl poslední zápas roku prospěšná zjištění.

Třeba o Dočkalovi, kolem něhož se hra momentálně točí. „Nastupuje na pozici, která mu vyhovuje a jež je prospěšná i mužstvu, protože on zásobuje ostatní přihrávkami. Škoda, že nebyl k dispozici pro kvalifikační zápas se Severními Iry," litoval trenér při první rekapitulaci skončeného podzimu.

Povzdechů ale mohlo zaznít z jeho úst samo sebou daleko víc. „Stejné je to s Daridou, na něhož jsem hodně spoléhal, ale který se zranil a celý podzim scházel," připomínal kouč, který se samozřejmě musí v nové roli prát s realitou, na kterou nebyl na klubových štacích zvyklý.

„V úterý jsme hráli s Dánskem a sejdeme se zase až v březnu. Přitom jak já bych rád systematicky dělal na věcech, jež nás limitují a sráží. Na střelbě a vůbec zakončení, na hře ve středu hřiště, na..." zkoušel vyjmenovat po mladoboleslavské přípravě bolesti, o nichž mluvil permanentně celý podzim.

Je ovšem nemyslitelné, aby sebral kádr svých vyvolených a odjel s ním na týdenní soustředění na Kypr, jako blahé paměti Brückner. Utopií bylo ostatně už to, aby měl rok na to, aby hráče poznával, chystal si je a mužstvo v přátelských utkáních připravoval, jako to činili Bílek či po něm Vrba.

Jarolím spadl rovnou do reprezentační mizérie a bylo na něm, aby z prašivek nachystal alespoň trochu stravitelný pokrm, jímž by fotbalový národ neotrávil.

U plotny s logem národního týmu se o to pokoušel. Ve dvou přípravných zápasech si připsal na konto jednu výhru a jednu remízu. Ve čtyřech kvalifikačních střetnutích jedno vítězství, dvě remízy a očekávanou prohru s Němci.

„Předem jsem tušil, jak těžké bude za pochodu tvořit nové mužstvo, přesto jsem rozpačitý. Představoval jsem si, že budeme mít alespoň o dva kvalifikační body víc. Ale na druhé straně není nic ztraceno, protože zápasy s protivníky, kteří mají stejně jako my ambice na druhou příčku ve skupině, nás ještě čekají. V Irsku, Ázerbájdžánu, Norsku, tedy na soupeřových hřištích. Co jsme ztratili doma, musíme prostě v příštím roce získat venku," doufá po završení reprezentačního podzimu trenér Jarolím, že i z hráčů druhého sledu bude přece jen schopen připraven krmi stravitelnou a postačující k tomu, aby po skončení kvalifikace byla oceněna pečetí za druhé místo.

zp, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Reprezentace