Článek
Jarolím jich musel ve dvou přípravných a čtyřech kvalifikačních duelech vystřídat šestatřicet a přitom je pořád na začátku hledání a skládání mužstva.
„Kostra se ale přece jen pomalinku rýsuje. Zatím je ovšem brzy, abych o ní mluvil, protože hráče postupně poznávám a třídím si nové a nové poznatky a zkušenosti," pravil reprezentační kouč po posledním letošním zápase s Dánskem.
Přátelském, takže vzhledem k hledání, poznávání a tvorbě týmu bylo logické, že rotace pokračovaly a na trávníku se objevila sestava, která spolu nikdy předtím nehrála a nejspíš už nikdy ani hrát nebude. Zdravotní problémy Sivoka, Hořavy, Krejčího, Pavelky a spol. to způsobily. Jarolímovy záměry ale také.
Přesto trenérovi přinesl poslední zápas roku prospěšná zjištění.
Třeba o Dočkalovi, kolem něhož se hra momentálně točí. „Nastupuje na pozici, která mu vyhovuje a jež je prospěšná i mužstvu, protože on zásobuje ostatní přihrávkami. Škoda, že nebyl k dispozici pro kvalifikační zápas se Severními Iry," litoval trenér při první rekapitulaci skončeného podzimu.
Povzdechů ale mohlo zaznít z jeho úst samo sebou daleko víc. „Stejné je to s Daridou, na něhož jsem hodně spoléhal, ale který se zranil a celý podzim scházel," připomínal kouč, který se samozřejmě musí v nové roli prát s realitou, na kterou nebyl na klubových štacích zvyklý.
„V úterý jsme hráli s Dánskem a sejdeme se zase až v březnu. Přitom jak já bych rád systematicky dělal na věcech, jež nás limitují a sráží. Na střelbě a vůbec zakončení, na hře ve středu hřiště, na..." zkoušel vyjmenovat po mladoboleslavské přípravě bolesti, o nichž mluvil permanentně celý podzim.
Je ovšem nemyslitelné, aby sebral kádr svých vyvolených a odjel s ním na týdenní soustředění na Kypr, jako blahé paměti Brückner. Utopií bylo ostatně už to, aby měl rok na to, aby hráče poznával, chystal si je a mužstvo v přátelských utkáních připravoval, jako to činili Bílek či po něm Vrba.
Jarolím spadl rovnou do reprezentační mizérie a bylo na něm, aby z prašivek nachystal alespoň trochu stravitelný pokrm, jímž by fotbalový národ neotrávil.
U plotny s logem národního týmu se o to pokoušel. Ve dvou přípravných zápasech si připsal na konto jednu výhru a jednu remízu. Ve čtyřech kvalifikačních střetnutích jedno vítězství, dvě remízy a očekávanou prohru s Němci.
„Předem jsem tušil, jak těžké bude za pochodu tvořit nové mužstvo, přesto jsem rozpačitý. Představoval jsem si, že budeme mít alespoň o dva kvalifikační body víc. Ale na druhé straně není nic ztraceno, protože zápasy s protivníky, kteří mají stejně jako my ambice na druhou příčku ve skupině, nás ještě čekají. V Irsku, Ázerbájdžánu, Norsku, tedy na soupeřových hřištích. Co jsme ztratili doma, musíme prostě v příštím roce získat venku," doufá po završení reprezentačního podzimu trenér Jarolím, že i z hráčů druhého sledu bude přece jen schopen připraven krmi stravitelnou a postačující k tomu, aby po skončení kvalifikace byla oceněna pečetí za druhé místo.
