Článek
Radek Lidický, kuchař české fotbalové reprezentace do 21 let.
Pracovní povinnosti pro něj na ME začínají v půl sedmé, končí hodinu před půlnocí. Denně musí pětkrát dohlédnout na přípravu stravy. A živě nevidí ani jeden zápas. „První poločas v televizi, druhý už leda někde na internetu z kuchyně," krčí smířlivě rameny čtyřicetiletý kuchař. V Polsku si prostředí hotelu Angelo otestoval už v březnu během přípravného duelu s domácí reprezentací, takže nyní při mistrovství jde vše hladce. „Místní kuchaři, kteří jsou nesmírně příjemní a ochotní, obstarají přípravu a studené pokrmy, na mně je dohled při vaření či pečení a dochucení," vysvětluje.
Po vzoru elitního reprezentačního výběru začala i Lvíčata, jak je týmu do jednadvaceti let přezdíváno, využívat služeb vlastního kuchaře při mistrovství Evropy 2015, kdy o tehdy ještě Dovalilův výběr pečoval Rudolf Juriga „hostující" z reprezentačního áčka. Před startem následné kvalifikace se pak vedení národního mužstva rozhodlo nastolený trend udržet.
„Byl jsem akorát jako divák na zápase Sparty v Gelsenkirchenu, když mi volala vedoucí mužstva Tereza Šílová, jestli bych neměl zájem o spolupráci. Jsem do fotbalu blázen, přijal jsem to jako zpestření. Mám cateringovou společnost, jsem časově flexibilní," říká čtyřicetiletý Lidický, že pro něj není problém doprovázet tým při domácích zápasech, ale i po Evropě.
Právě při venkovních duelech zažívá často krušné chvíle. Do vybraného hotelu letí den před mužstvem, aby vše zkontroloval. Ještě o dva týdny dříve přitom posílá podobu jídelníčku pro český tým. Přesto mnohdy řeší velké problémy. „Někde mě berou jako vetřelce," přiznává. „Třeba na Maltě mě nejvyšší šéf nechtěl pustit do kuchyně, a pak odjel na pět dnů, takže jsem ho vlastně neviděl," směje se Lidický.
„V Moldavsku mluvili všichni rumunsky, ale naštěstí jsem narazil na starší ženské, s nimiž jsem se domluvil rusky. A vše bylo zásadně mražené, přitom požadavek je vždy na čerstvost. V Černé Hoře zase nebyli připraveni, muselo se vše na náš dvoudenní pobyt nakoupit večer před příletem. A druhý den po snídani byly suroviny pryč, takže číšnici běhali po městě s igelitkami a sháněli vše potřebné. A pak během vaření došel plyn," krčí rameny Lidický.
V každé destinaci se snaží využít hlavně suroviny typické pro konkrétní místo. „Podle lokality využíváme třeba jehněčí, telecí nebo ryby. Vždy se vše pochopitelně konzultuje s kondičním trenérem. Zapovězené jsou tučné a sladké věci," popisuje obecné zvyklosti.
„V Polsku se servíruje kuře, ryby a hovězí. Jako přílohy těstoviny, rýže a hodně zeleniny. Prostě klasika. Ke svačině šunka, sýr, obložené ciabatty, bábovka či bublanina," popisuje Lidický. Nejvyhledávanější pokrm však chystá už na snídaní. „Sám jsem byl překvapený. Čekal bych velkou poptávku po ovesné kaši, ale požadavek na krupicovou mě při prvním srazu zaskočil. Teď už to beru za samozřejmé. Jak jsem zjistil, jde o tradiční záležitost, která se předává z generace na generaci. A konzumují to všichni," směje se Lidický.
Byť jde o stereotyp, vaří pro „jednadvacítku" s chutí. „Je to fajn práce. Byť je to trošku na okraji za zavřenými dveřmi, jde o moderní gastronomii," vykládá Lidický. Před startem večerního duelu s Dánskem pak doufal, že dostane šanci připravit pokrm zcela mimo jídelníček, který je povolený jen za odměnu.
