Rubriky:

Reprezentace

Brückner: Nejsme Klapzubáci, také uděláme chyby

12. června 2003 16:57 - PRAHA

S pocitem dobře odvedené práce a splněných postupných cílů v letošní sezóně může odjet trenér fotbalové reprezentace Karel Brückner na dovolenou. Sám ale v rozhovoru pro Právo přiznává, že o spokojenosti bude mluvit až s jistotou postupu na mistrovství Evropy v Portugalsku.

 

archiv

Jak jste spokojen s letošní sezónou?

Mám pocit z dobře odvedené práce a pozitivního závěru sezóny. Na hráčích byla znát rozdílná doba, kdy hráli naposledy a jaké měli zatížení, ale srovnali se s tím, stejně jako se vyrovnali s extrémním vedrem.

O spokojenosti však můžeme mluvit až když postoupíme na mistrovství Evropy. To je náš cíl a můj úkol. Rozhodující zápasy nás čekají na podzim. Máme doma Nizozemsko, ale hrajeme v Bělorusku a Rakousku.

Zatímco v posledních dvou zápasech dávali vaši svěřenci rychle góly, ve středu večer to po sedmdesáti minutách hrozilo trápením a těsnou výhrou. Neměl jste v těch chvílích obavu o konečný výsledek?

Už před utkáním mě napadlo, že nám všechno nemusí vyjít jako v předešlých zápasech, ale nepochyboval jsem, že vyhrajeme. Nepřemýšlel jsem však o kolik. To nedělám nikdy. Tentokrát nevycházelo to, co v předchozích zápasech.

Šance jsme si vytvářeli, z žádné však nepadl rychlý gól. Třeba proti Turecku jsme se trefili po dvaceti sekundách a ve třetí minutě jsme dali druhý s pomocí drnu. Nyní to bylo víc o trpělivosti, postupném útoku, koučování.

Víte, fotbal už je takový. Nejsme Klapzubáci, kteří nepustili soupeře do šance a nastříleli mu vždy minimálně šest gólů. My uděláme chyby, ne vše bylo ideální, ale rozhodující je konečné vítězství. Nemá smysl říkat kdyby. Fotbal je o tom, co se stalo a ne co se mohlo stát.

Soupeř se dostal do několika šancí, což nebývá u této obrany zvykem...

Já jich moc neviděl, možná jednu. Tu střelu, kterou Čech zlikvidoval, nepočítám. Přeci je v brance aby něco chytil. Když hrajete útočný fotbal, je zákonité, že soupeř se dostane někdy do brejku a vytvoří si šanci.

Proti Moldavsku vám opět vyšlo střídání. Noví hráči se podíleli na čtyřech brankách. Věříte ve svoji intuici?

Náš tým netvoří jedenáct fotbalistů, kteří vyběhnou na trávník v základu, ale devatenáct, kteří jsou připraveni na zápas. Máme vždy připraveny různé herní varianty. Podle vývoje zápasu se pak rozhodujeme o střídání.

Všech devatenáct ale hrát nemůže. Když jdou další hráči do druhé fáze zápasu, nastupují s jasnými úkoly. Maximálně se snažíme využít potenciál každého hráče. To se podařilo i tentokrát.

Nedáváte Rosickému příliš defenzivní úkoly, když je lepší v ofenzivě?

Podívejte se, když nás soupeř přehrává, jako tomu bylo v Nizozemsku, musí bránit všichni záložníci. To by bylo špatné, kdyby nebránili. Rosický hraje stále na místě pravého středního záložníka, nikdy nezměnil v reprezentaci post a brání výborně.

Když útočíme, jde dopředu, když bráníme, musí zpátky a napadá soupeře. Záleží na vývoji utkání, která činnost převažuje, ale to platí i o ostatních. Když přehrajete protihráče, brání on a vy útočíte, platí to i naopak. Rosický nedostává speciální defenzivní ani ofenzivní úkoly, vše vyplývá z jeho postavení na hřišti.

Diváci v Olomouci chtěli brzy Baroše, proč jste ho nepostavil od začátku?

Můžeme hrát jen v jedenácti. Byla to jedna ze zahajovacích variant, ale stejně důležité jsou i ty, kdy jdou další hráči do následné fáze. Baroš věděl, kdy půjde na trávník. Rozhodl jsem se pro tu druhou, tedy Baroš ve druhé fázi. Každý chce hrát, ale co by měl říkat třeba Lokvenc, který chodí už rok a půl za Kollera a v Olomouci dal dva góly, nebo Vachoušek, který šel nakonec na tribunu.

Karel Felt

Zrušit