Článek
Ve čtvrtfinále Ligy mistrů vás dnes čeká zápas s Bayernem Mnichov. Je pro vás bavorský klub přijatelným soupeřem?
Chtěli jsme se vyhnout ve čtvrtfinále Chelsea a Manchesteru United. Ani Bayern není snadný soupeř, vždyť vyřadili Real Madrid. Ale nechá se s nimi hrát, v lize mají menší krizi. Je v našich silách přes ně přejít. V bundeslize hodně prohrávají a podle toho bychom měli být favoritem. Jenže v Lize mistrů jsou ty zápasy o něčem jiném. Stačí malá chyba, nepozornost a jste venku. V semifinále už je to nevyzpytatelné.
Ligu mistrů jste okusil až v Miláně. Je pro vás vidina finále hodně přitažlivá?
Je to obrovské lákadlo. Jsou to zápasy, které jsou o něčem jiném. Do loňské sezóny jsem se díval na tyhle prestižní duely jen v televizi a hrozně mě to lákalo. Ta atmosféra je fantastická. Třeba při utkání se Celtikem byla lepší než při zápasech na mistrovství světa či Evropy. Dělí nás čtyři zápasy od finále. Chceme vyhrát Ligu mistrů.
V osmifinále jste narazil na Jiřího Jarošíka. Cítil se hodně ukřivděný, že po jeho akci, kterou zastavil Maldini rukou, nenařídil sudí penaltu?
Mohla to být penalta. Ale myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. Po zápase jsme to probrali, vyměnili si dres. Jirka to bral sportovně.
Už dříve jste přiznal, že přestupem do AC Milán se splnil váš sen. Co je další metou?
První rok v AC byl celkově zvláštní. Nehrál jsem, bylo to těžké, chtěl jsem odejít. Letos je to jiné. Člověka si váží. Pro mě je AC maximum. Chci se zabydlet a vyhrát nějakou trofej.
Vy jste chtěl z AC Milán vážně odejít?
Ano. První rok jsem hrál málo. Trenér mi řekl, abych vydržel. Jenže na začátku druhé sezóny jsem byl zase mimo. Hráli jsme s CZ Bělehrad předkolo Ligy mistrů a já jsem nebyl na hřišti ani minutu. V lize první kolo také ne. Uvažoval jsem o akceptování některé nabídky. Pak se zranil Serginho a trenér mi dal šanci. Od druhého kola jsem vynechal dva zápasy. Dokázal jsem, že mohu být přínosem. Ale šlo o štěstí mé a neštěstí spoluhráče.
Bylo složité si zvyknout na pozici, kdy nejste na rozdíl od minulých působišť ústřední postavou? Napadlo vás, že do AC Milán nepatříte?
Nebylo to snadné. Od pondělí do pátku jsem trénoval, pak jsem se nedostal několikrát ani na lavičku náhradníků. Byl jsem zvyklý hrát. Měl jsem jistou pozici v Udine i v reprezentaci. Když jsem šel několikrát i na tribunu, tak to člověka srazí.
Je vaše současná pozice hodně zavazující?
V každém zápase dokazuji, že na to mám. Nic jiného než vítězství nepřichází v úvahu. A nestačí jen vyhrávat. Musíte hrát ještě velmi dobře. Já byl minulou sezónu při zápasech nervózní a mně se tohle moc nestává. Potřeboval jsem čas na adaptaci. U fanoušků jsem nebyl tolik oblíbený. Letos hraju pravidelně, dávám góly. Lidé mě berou. Dokázal jsem, že na to mám.
Berou vás jinak i spoluhráči, když vidí, že jste týmu prospěšný?
Ano. Pořád mi říkali, že můj čas přijde. Ale když vidí, že hrajete dobře, pochválí vás. A když slyšíte pochvalu od Maldiního nebo Costacurty, tak si toho člověk neuvěřitelně váží. Jsou to moji spoluhráči, ale současně jde o obrovské legendy. To člověka pohladí po duši. Vždyť Maldini odehrál přes šest set ligových zápasů. Pochvala od něj, to je pocta. To pak získáte jistotu, víc si věříte. On se snaží mladým pořád pomáhat.
Je v klubu, jakým je AC Milán, prostor na přátelství?
Moc ne. Hlavně kvůli nabitému programu. Hrajeme ligu, Ligu mistrů, domácí pohár, k tomu reprezentační povinnosti. Ve volnu se věnujeme rodinám, takže není moc prostor pro vytváření hlubších přátelských vazeb. Ale je to i o době v klubu a proměně hráčů. Maldini a Costacurta jsou spolu prakticky patnáct let, tam přátelství pochopitelně je. Po dvou letech je těžké získat si blízkého kamaráda.
A je v kabině AC Milán někdo, s kým jste si padl do oka?
Držím spíše s italskými hráči. Hlavně s těmi v mojí věkové kategorii, jako je Gattuso, Pirlo, Nesta nebo Gilardino.
Pravidelně hrajete v klubu, který je na výsluní celosvětového žebříčku. Cítíte životní formu?
Asi ano. Momentálně se cítím skutečně dobře, ale vždy se může člověk zlepšit. Hraju, mám důvěru, získal jsem zkušenost, jistotu. Daří se mi. Nahrávám na góly, nějaké jsem dal. Jsem důležitý pro mužstvo. Když hrajete stabilně v AC Milán, asi je to opravdu životní forma.
