Hlavní obsah

Jankulovski: Je možné, že s fotbalem úplně skončím

Vladimír KolářPrávo

Obránci Markovi Jankulovskému se splnilo velké přání. Je mistrem Itálie. Po dvou sezónách v Neapoli, třech v Udine a šesti v AC Milán si v sobotu poprvé sáhne na mistrovský pohár, k němuž „rossoneri“ pomohl. V jeho srdci ale nad radostí vítězí bolest. Před měsícem mu praskl křížový vaz v koleni a nelze vyloučit, že tím jeho fotbalová kariéra nadobro skončila.

Foto: Alessandro Garofalo, Reuters

Obránce AC Milán Marek Jankulovski (vlevo) v souboji s fotbalistou Curychu Johanem Vonlanthenem

Článek

Opravdu připouštíte, že byste s fotbalem definitivně skončil?

Vyloučit to nemohu, ale může se to stát. Před měsícem jsem byl operován. Byl to obyčejný zákrok, který trval padesát minut. Neobyčejná je délka léčení: půl roku. Teprve potom se uvidí, bude-li koleno zcela v pořádku. A já se ptám: Budu mít ještě chuť hrát? Budu mít znovu radost z fotbalu? Odpověď je nejasná. Nevím.

Jak jste vůbec ke zranění přišel?

Na začátku utkání v Palermu jsem šel do normálního souboje ve vzduchu. Protihráč mě v něm trošku postrčil a já jsem dopadl na stojnou nohu. V koleni mi ruplo. Věděl jsem, že je zle, že se stalo možná to nejhorší, co se mohlo stát.

Byl jste se v sobotu podívat na utkání v Římě s AS, v němž „rossoneri“ remizovali 0:0 a dvě kola před koncem ligy se stali mistry?

Ne, cestu do Říma jsem raději neriskoval. Koleno občas otéká. Denně rehabilituji, přísně se držím pokynů lékařů, snažím se být vzorný pacient.

Jaké byly oslavy titulu?

Zatím žádné. Kluci se z Říma do Milána nevraceli, cestovali do Palerma k odvetnému semifinálovému utkání Italského poháru (pozn. red.: Palermo zvítězilo 2:1 a postoupilo do finále). Touha všech je přidat k titulu i vítězství v poháru. Oslavy budou v sobotu při posledním domácím ligovém utkání s Cagliari, kdy také dojde k předání mistrovského poháru. AC Milán čekal na titul dlouhých sedm let.

Půjdete slavit o berlích?

Naštěstí jsem je mohl už odložit a půjdu po svých. Z operovaného kolena mám vytažené i stehy. Když se vám něco stane, a to něco vás zaskočí jako ten urvaný vaz mne, tak máte radost i z toho, že se můžete pohybovat bez cizí pomoci, že jste samostatný.

Vezmete na zápas s Cagliari manželku a dcery?

Předpokládám, že ano, že budou chtít se mnou jít. Poslední červnový den mi vyprší smlouva a pro mne to bude poslední ligové utkání, kdy patřím do rodiny AC Milán. Navíc s oslavou titulu. Zápas s Cagliari je už dlouho vyprodán, na stadiónu San Siro bude velký svátek, sám jsem velice zvědavý, jaké to všechno bude, až to propukne. Nenechám si to ujít, chci si oslavy užít naplno.

Co pro vás znamená první italský titul?

Mnoho. Toužil jsem po něm jedenáct let, co hraju v Itálii. Když jsem před šesti roky přišel do AC Milán, říkal jsem si, že s těmi borci, co jsou teď mými spoluhráči, titul určitě vyhraju. Pět let nám unikal, až letos neuniknul. Vůbec nevadí, že jsem v této sezóně mnoho nehrál, že jsem nastoupil jenom v pěti ligových utkáních, jednom v Lize mistrů a jednom v Italském poháru. Vadí, že jsem zraněním přišel o možnost, či alespoň naději do posledních bitev o titul zasáhnout.

Rovná se mistrovský titul vítězství v Lize mistrů před čtyřmi roky?

Liga mistrů je o kousek výše.

Zranění vám silně nabouralo plány co dál. V pondělí vám bylo 34 let a před šesti týdny jste Právu prozradil, že než se definitivně vrátíte do Ostravy, zvažujete jeden rok hrát v Dubaji. To zraněním padlo. Kdy se vracíte do Ostravy?

Do konce června budu v Miláně. To je jisté. Do Ostravy se s rodinou vrátíme možná začátkem července a možná až na konci srpna, protože 1. září půjdou obě dcery už do české školy. Zatím nevím, jestli se rozhodnu pokračovat v rehabilitaci v Miláně, anebo už od července v Ostravě.

Vy se bojíte rehabilitace v Ostravě? Před časem vám tam přece dávali dohromady zraněný kotník a přijel to zkontrolovat i doktor z AC Milán a byl s péčí o vás naprosto spokojený.

Obavy nemám žádné, to mi věřte. Vím, že v Baníku mám otevřené dveře a on mi ve všech směrech pomůže. Nechci ale na začátku května definitivně říkat, co bude za dva měsíce. A také nechci říkat, že na konci podzimu budu hrát za Baník, i když je to hezká představa. Na takové rozhodnutí bude dost času. Podmínkou je, abych se cítil zcela zdravý a měl do fotbalu chuť.

Reklama

Související témata: