Článek
Po zimním přestupu z Liberce do Verony jste se během léta přesunul do druholigové Perugie. Klub je v čele soutěže, z pěti zápasů jste ve čtyřech naskočil v základní sestavě. Vše vypadá naprosto idylicky.
Nemohu si na nic stěžovat. Ke spokojenosti mi chybí jen góly. Ve Veroně jsem nedostal šanci. Jedničkou v útoku je Luca Toni. Přes jeho pozici nejede vlak. Už to bylo trošku na hlavu, vůbec jsem nedostal šanci. Vždyť já byl zvyklý z Liberce hrát pravidelně a najednou jsem půl roku seděl. I proto jsem v Perugii nadšený. Daří se nám, atmosféra je skvělá.
Pocítil jste přesun do druhé ligy hodně?
Z hlediska zázemí vůbec, je na srovnatelné úrovni. Ve Veroně jsme měli tréninkové centrum dvacet kilometrů od města, v Perugii je všechno v dosahu stadiónu. Jsme pořád ve své kabině. Horší je situace z hlediska cestování. Na mapě mi nikdy Itálie nepřišla tak obrovská. Říkal jsem si, jak je to malý stát (směje se).
Jsou přesuny za soutěžními zápasy hodně náročné?
Ano. Snad jen v tomhle je rozdíl. Ve Veroně jsme většinou létali, rozpočet byl přeci jen vyšší. Tady jsme jeli do Modeny čtyři hodiny a všichni si lebedili, že je to kousek. Když jsme měli Bari, tak jsem pochopil. Ráno jsme sedli do autobusu, jeli přes sedm hodin, večer byli v hotelu. Poprvé v kariéře jsem zažil, že den před zápasem nebyl trénink.
Perugia v minulosti vyhrála Intertoto Cup, jejím kádrem prošli skvělí hráči, ale pak ji zasáhl korupční skandál a téměř zanikla. Poznamenalo to popularitu fotbalu v městě?
Absolutně ne! Když jsem přišel, hned mě upozorňovali, že tu hrál Rossi, Gatusso, Materazzi či Ravanelli, jehož jsem na stadiónu dokonce potkal. Všichni jsou fotbalem posedlí. Prezident má na rameni vytetovaný znak klubu, před zápasem vždy k mužstvu promluví, po utkání znovu. S každým z hráčů se objímá. I celé město žije našimi výsledky. Vážně neuvěřitelné.
Takže vyrazit si nepozorovaně do města je nemožné?
Kamkoliv přijdu, lidé mě poznávají. V restauracích dostávám pizzu jako pozornost podniku nebo slevy na jídlo. Číšníci přijdou, chtějí se bavit o zápasech. Celé město fotbalem žije. Zrovna ve středu jsem byl něco vyřizovat v bance a úřednice se mě hned ptala na náš poslední zápas v Modeně. Bylo vidět, že má velký přehled.
Do tajů italštiny jste tedy od zimy už pronikl?
Ve Veroně jsme s ženou měli třikrát týdně tři hodiny výuky. Zvládnul jsem základy, občas si vypomohl angličtinou. Ale v Perugii všichni komunikují zásadně italštinou. Možná je to lepší, že se zdokonaluji. Udělal jsem pokrok, po zápase si už troufnu mezi novináře. I tiskovku po příchodu z Verony jsem zvládnul. I když pro spoluhráče je moje řeč zatím spíše pro pobavení, asi stejně jako v případě cizinců v Česku. Ale už se domluvím, což je hlavní.
Jak funguje mužstvo v Perugii mimo fotbalový trávník?
Ve Veroně jsem byl trošku zklamaný. Skončil zápas nebo trénink a všichni pádili domů. Nikdo se s nikým moc nebavil. Tady v Perugii je klub více rodinný. Někdy jdeme na večeři, na kávu. V klubu je větší pohoda.
Takže žádný velký tlak na vás nikdo nevytváří?
Vedení je hodně ambiciózní, stejně jako celý náš kádr. Měli bychom hrát na čele soutěže. První dva kluby postupují přímo, dalších šest týmů hraje play off o postup. My jsme měli těžký los, protože jsme začínali s Boloňou a Catanií, což byla mužstva hrající v minulé sezóně první ligu. A pak hodně silné Bari. Třikrát jsme vyhráli, což nám dodalo hodně sebevědomí.
Je velký herní rozdíl mezi první a druhou ligou?
Nechci tohle moc hodnotit, protože v nejvyšší italské lize jsem moc nehrál. Ale Serie A je více o taktice, jsou tam hráči s většími zkušenostmi. V druhé lize je hodně mladých kluků. Třeba Perugia má v kádru mnoho hráčů na hostování z nejvyšší soutěže, kterým je lehce přes dvacet. Mužstvo je hodně mladé, bojovné. Hrajeme dravě. A všechno řídí Rodrigo Tadei, bývalá hvězda AS Řím. Je největší hvězdou. A také kapitán Gianluca Comotto, jenž hrál rovněž v AS, ale také v AC Turín či Fiorentině. Oni dva jsou největší hvězdy. Fanoušci je ohromně uznávají.
