Nejkrásnější je vždycky to, co ještě nebylo řečeno, vyznal se Buffon z touhy dosáhnout na vysněný pohár

Před čtrnácti lety v Manchesteru na něho padly tíseň, trauma a deprese. Hned po penaltovém rozstřelu s milánskými Rossoneri, který nezvládli.

„Ta noc byla stejně horká jako u nás v Itálii. Seděl jsem na Old Trafford opřený o cihlovou zeď, kouřil a cítil v sobě obrovskou prázdnotu. Cítil jsem ji vlastně tam dole na hřišti, když došlo na pátou sérii. Ševčenko si chystal balón, ale ze mě už veškerý adrenalin vyprchal. Mezi tyčemi stál sice brankář s jmenovkou Buffon na zádech, ale Buffon už tam nebyl. Ten už byl duchem v šatně," vyčítal si, že v samém závěru finálového dramatu ztratil koncentraci a fotbalistům milánského AC tak k „Ušatému poháru" vlastně dopomohl.

„Přijdou i jiné porážky, ale také vítězství. A finále si zase zachytáš," marně ho utěšoval tehdejší viceprezident Juventusu Roberto Bettega, v potemnělém chrámu anglického fotbalu stejně skleslý jako Buffon.

Nepletl se. Buffon překonal deprese, které na něho padly a více než čtvrt roku ho mořily. Dokonce tak, že ho z nich musel vyvést psycholog. Jedna věta tehdy probrala Buffona z prázdnoty, která ničila jeho život i fotbalovou kariéru.

„Marilyn Monroe jednou řekla, že je lepší brečet na sedadle Rolls Royce, než v přeplněné tramvaji. Přeberte si ta slova a zkuste si odpovědět, kde by se brečelo lépe vám," vyprovodil ho z budoáru, kde měli sezení.

Buffon na ulici prozřel. „Z pohodlných sedadel Rolls Royce se vystupuje těžce. Zvlášť s pocitem, že už si splnil všechny cíle a sny a jen obtížně hledá nové," uvědomil si. „Z přeplněné tramvaje má člověk šanci dostat se ven. Prostě vystoupit, vysušit slzy, najít v sobě sílu a hlavně odhodlání stav změnit. Vydat se za novými cíli a sny."

Vydal se za nimi, a když jeho Juventus vstal po aféře Calciopoli z popela a prodral se znovu na výsluní, skutečně si ve druhém finále Ligy mistrů zachytal. Na Olympijském stadiónu v Berlíně mu před dvěma lety zůstal v duši zase jen smutek. Juventus prohrál 1:3 a „Ušatý pohár" zůstal zase snem.

„Jsme na začátku cesty, přijde další finále," povzbuzoval ho viceprezident Juve Pavel Nedvěd, jemuž bylo naopak souzeno sledovat finálové zápasy své Staré dámy jen z tribuny. V Manchesteru pro trest za žluté karty jako hráči, v Berlíně po konci kariéry jako funkcionáři.

Buffon na rozdíl od něho vydržel. Teď v devětatřiceti pomohl ve čtvrtfinále vyřadit Barcelonu.

"Byl jako velká čínská zeď," básnila po partii s Katalánci italská média.

„Nemyslel jsem, že mi ve dvou zápasech nedají Messi a spol. gól, nevěřil jsem, že v odvetě na Camp Nou udržím čisté konto. Zvláště proti Barceloně, která je pravděpodobně nejlepším mužstvem na světě. Svědčí to o tom, že jsme skutečně pevní a silní," svěřoval se Buffon v rozhovoru pro Mediaset Premium a RSI.

„Ale po tomto vítězství se nemůžeme zastavit. Všechno je na nás a o nás, osud máme ve svých rukou," vykládala brankářská ikona i třeba hrdinovi prvního čtvrtfinále Dybalovi, jemuž byly tři roky, když Buffon chytal svůj první zápas v Lize mistrů.

To proto, aby společně snili o tom nejkrásnějším, co nevyřkl. O finále. O „Ušatém poháru", pro který má Buffon v obrovské sbírce trofejí pořád mezi zlatou medailí pro mistra světa, sedmi italskými tituly, třemi domácími poháry, šesti Superpoháry a Pohárem UEFA volné místo. O spalující touze, kterou v sobě stále má.