Článek
„Jenže v Udine jsem hned slyšel, že mají kvalitní zdravotní tým, který se postará, abych se mohl co nejdřív zapojit do přípravy. A opravdu to byl velký rozdíl... Ve Slavii dva tři lidé, kteří se starají o zdraví hráčů, v Itálii jich o mě pečovalo patnáct. Jakmile zjistili, mám že ve svalu ještě větší trhlinu, než byla původní, naordinovali mi léčebný program zahrnující nejrůznější procedury, cvičení, posilovnu, dvoufázovou individuální přípravu," doslova žasnul dvaadvacetiletý český legionář nad péčí, kterou jsou fotbalisté v italské Serii A zahrnuti.
„To u nás v Čechách zatím chybí. A čas na léčení také. V Udine původně odhadovali můj návrat na tři týdny, ale protože nechtěli nic uspěchat, další tři raději přidali," vysvětluje, proč nestihl začátek nového ligového ročníku a v sestavě Udinese Calcio se objevil až ve druhém kole v zápase s nováčkem SPAL, kdy půlhodiny před koncem střídal Islanďana Hallfreössona.
„Premiéra pro mě dobrá v tom, že jsem neměl jsem co ztratit. Nastupoval jsem, když už jsme prohrávali o dva góly. Skóre jsme sice srovnali, ale v páté minutě nastavení vlastní hloupostí inkasovali potřetí, takže po dvou kolech nemáme ani bod," přiznává Barák s vírou, že po reprezentační přestávce se situace změní.
„Hodně hráčů sice odjelo za svými národními celky, ale s těmi, co v Udine zůstali, bude trenér určitě pracovat. A připraví i taktiku na Janov, který nás čeká v příštím kole."
Jankto nemusí být v Udine věčně
Se sedmašedesátiletým koučem Luigim Delnerim, který v minulosti působil třeba i v Juventusu, AS Řím, Bergamu či Janově, měl Barák už dvě sezení. „Ptal se, kde bych nejraději hrál a v jaké roli se cítím dobře, od něho jsem naopak slyšel představu, kterou o mé roli má. Ve středu zálohy bych se měl starat o rozehrávku. Samo sebou že jsme mluvili jen v jednoduchých větách, kterým už docela rozumím. Dvakrát v týdnu chodím na hodiny italštiny, které mi dojednal klub."
Barák má proti spoluhráčům vrženým do nového prostředí velkou výhodu, neboť se může spoléhat na reprezentačního parťáka Jakuba Jankta, který už je v Udine čtvrtou sezónu.
„Když potřebuju pomoc anebo trenérovi nerozumím, Kuba je hned po ruce. Ale nechci ho příliš využívat, takže se snažím o sebe postarat sám. Vždyť nemusí být v Udine věčně," naráží Barák na zájem, který o Jankta projevilo AC Milán.
Z přestupu sice sešlo, ale už pouhá jednání jsou pro všechny hráče velkou motivací. „Ještě větší byl přestup Patrika Schicka do AS Řím. Mám kolem sebe mladé, perspektivní a hladové kluky, se kterými budu bojovat o místo v sestavě, a ze všech cítím touhu prosadit se a posunout dál. Jako Patrik. I oni totiž vidí, že jedna vydařená sezóna stačí, aby se do nějakého velkoklubu dostali," netají Barák, že i on by se časem rád dostal z Udine v Serii A výš.
Výkony v klubu, kde se bude muset stabilní místo teprve vybojovat, stejně jako v české reprezentaci, do které ho trenér Jarolím dodatečně povolal poté, co si odbyl premiéru v italské lize. Proti Němcům ho v pátek v pražském Edenu na hřiště neposlal, o to víc by Barák toužil po šanci v duelu proti Severním Irům.
„Trenér Jarolím mi dal v národním týmu první šanci, pod ním jsem vstřelil první reprezentační gól, i teď si na mě vzpomněl. Nejspíš na mě trochu sází," doufá Barák, že by se v Belfastu své chvíle dočkat mohl.
