Článek
Skoro se dá říci, že na podzim skládáte takovou velkou zkoušku z dospělosti, sedí to?
(usměje se) Ano, dalo by se to tak říci.
Jak náročný je pro vás tento týden?
Z pohledu cestování a maturity dost. S agentem jsme po maturitě letěli z Prahy do Mnichova, odsud do Bologny, poté hodina a půl autem a přijeli jsme do San Marina v jedenáct večer. Bylo to náročný.
Jak vůbec dopadla ta první písemná část?
Vůbec nevím, to se dozvím až jedenáctého září.
A příští pátek vás ještě čeká ústní zkouška. Jak to jde, soustředit se na maturitu a zároveň na fotbal, kde prožíváte pohádkový boom?
Je to hodně složité. V reprezentaci se teď snažím být s kluky, takže ani vlastně nemám čas na to učit se na ústní zkoušky. Spoléhám na to, že do toho šlápnu tři dny před maturitou. Projedu si rozbory asi dvaceti knížek. Něco si ještě pamatuju z minula.
Můžete prozradit, jaké knížky umíte rozebrat nejlépe?
Nejlíp asi Petr a Lucie, Romea a Julii od Shakespeara a od Karla Čapka Bílou nemoc. To se dobře pamatuje. Ale pak jsou tom těžší, které jsem v životě neviděl (usměje se).
Tak ty raději neprozrazuje a pojďme k fotbalu. Jaká byla premiéra za Lvíčata v San Marinu? Do hry jste naskočil v 63. minutě, prakticky bez jediného tréninku s týmem.
Byl to krásný pocit. Pro nás to byl těžký zápas, museli jsme vyhrát. San Marino hrálo ve velkém bloku a proti tomu se hraje vždy špatně. Ale myslím si, že jsme se s tím porvali. Mohli jsme dát víc gólů, ale jsme rádi alespoň za ty dva. A doufáme, že v pondělí zvládneme zápas s Řeckem.
A dokonce jste mohl být i s áčkem. Trenér Karel Jarolím přiznal, že o vás uvažoval při skládání nominace. Co jste tomu říkal?
Byl jsem šťastný za to, že bych vůbec mohl mít šanci někdy si zahrát za áčko reprezentace. Ale v jednadvacítce jsou teď důležitější zápasy, ještě stále máme šanci postoupit na EURO.
Nemáte z toho všeho trochu zamotanou hlavu, jak rychle to všechno teď jde? Ještě před rokem jste hrál ve druhé lize a znali vás jen experti.
Snažím se ten šrumec kolem mě moc nevnímat. Ale myslím si, že nejsem první ani poslední, kdo to měl stejné a o kom se moc nevědělo, ale najednou vylítnul. U mě je ještě dobrý, že jsem před dvěma roky chtěl s fotbalem končit... (usměje se). Ale teď jsem tady. Je to prostě taková pohádka.
Proč jste chtěl končit?
V šestnáctce, sedmnáctce jsem nehrál. Byl jsme sice rychlý, ale slabší a v soubojích to bylo znát, takže jsem většinou seděl. To mě nebavilo.
Kde došlo k obratu?
V devatenáctce s panem Janotou a pak mi nejvíce pomohl právě pan Csaplár v áčku, který šance mladým dává. Pomohl takhle zvednout se asi čtyřem pěti klukům.
A v úterý se máte hlásit poprvé na Slavii.
To je právě ta hektika. Teď je to období samých nervů. Maturita byly nervy, v jednadvacítce jsem byl poprvé, ve Slavii budu poprvé. Pak třeba přijde první zápas za Slavii, jestli budu v nominaci. Takže na hlavu je to teď těžší.
Co vám pomáhá, abyste zůstal v klidu?
Nevnímat to! Jestli na to mám, tak to musím ukazovat v každém zápase, už na první tréninku.
Zmínil jste, zda budete v novém klubu příští zápas v nominaci. Nebojíte se, že ve Slavii budete mít na hřišti méně prostoru než v Příbrami?
Má to dvě stránky. Abych pravidelně hrál, je lepší být v Příbram. Ale ve Slavii je šance také veliká. Je tam teď hodně zraněných hráčů, bude hodně zápasů, takže myslím, že šanci stoprocentně dostanu a budu se snažit o to porvat. Vlastně stejnou šanci bych měl, i kdybych tam šel až v zimě, taky bych neměl jasný základ. Takže buď se o to porvu teď, nebo až za čtyři měsíce. Chtěl jsem se posunout dál již teď.
