Plzeň - Teplice 1:0Obhájci titulu stačil k výhře zase jen jeden gól. Na podzim již posedmé!

Mohl se ukřičet, ale stejně to nic platné nebylo. Natož aby na hráče působila vehementní Vrbova gestikulace.

Prostě scénář podobný většině předchozích domácích zápasů Plzně. Územní převahu si sice vytvořila, jenže až příliš platonickou, stereotypní a předem signalizovanou, než aby přinesla zúročení.

Teplice, jejichž nový trenér Stanislav Hejkal se po experimentu v předchozím kole proti Jablonci vrátil k sestavě se čtyřčlennou obranou, totiž odolávaly, i když je domácí s přibývajícími minutami přitiskli k šestnáctce a donutili je jen a jen bránit.

Rány Hrošovského a Limberského však bránu Severočechů minuly, Hubníkovu hlavičku stačili tepličtí beci zblokovat, a tak největší vzrušení zavládlo v momentě, kdy Krmenčík stojící v metrovém ofsajdu sice brankáře Diviše přehodil, ale mezi tyče se netrefil.

I proto si měl Pavel Vrba, jenž na den přesně před rovnými deseti lety podepsal v Plzni první trenérskou smlouvu, o přestávce s hráči o čem povídat. Promluva zabrala, neboť po změně stran jeho svěřenci zlepšili pohyb, zpřesnili přihrávky, a hlavně zvýšili důraz, takže se po příchodu střídajícího Petržely dočkali i vedoucího gólu.

Zaslouženého, i když trochu šťastného. Čermákovu střelu totiž teplický brankář vytáhl na břevno, od něhož putoval míč do sítě. Diviš ho sice ještě lapil, jenže až za brankovou čarou.

Plzeň si mohla záhy vedení pojistit, jenže Řezníkova hlavička orazítkovala tyč, Krmenčíkova technická střela nejdřív bránu hostů minula, a jeho další pokus pak vytáhl Diviš z čáry přímo zázračně.

A když pak pět minut před koncem trefil Hořava z penalty nařízené za ruku Kučery jen tyč, začala se Plzeň o výhru strachovat.

Horovi se nabídla obrovská šance vyrovnat, ale Hruška svůj tým zachránil, takže obhájce titulu nakonec zase 1:0 vyhrál. Na podzim již posedmé.