Článek
Asi nejslavnějším navrátilcem byl Karel Poborský. V době, kdy přišel z Lazia Řím do Sparty, byl stále oporou reprezentace. A jeden z důvodů, proč zvolil Letnou? "Slavia nemá ani vlastní stadión," prohlásil tehdy a sklidil od fanoušků sešívaných obrovskou bouři nevole i spršku nejhrubších urážek.
Také Tomáš Řepka zažívá mimo sparťanskou tvrz krušné chvíle. Tenhle ostrý chlapík si za to může i svojí povahou. Zvednutý prostředník v Teplicích si měl odpustit. "Věděl jsem, do čeho jdu, ale někdy je to opravdu drsné. Rozhodit se tím ale nenechám, naopak mě to motivuje," říkal ještě na jaře. Na podzim už s médii nekomunikoval.
Přijeli pro titul
Ti šťastnější navrátilci získali i domácí titul, někteří dokonce první. Například v roce 1996 ho vybojoval Jan Stejskal se Slavií, ale do Anglie mířil už jako několikanásobný mistr se Spartou. Hned dva tituly získal Karel Poborský jako kapitán Sparty, předtím byl mistrem se Slavií. Mnohem strastiplnější cestu měl k prvnímu titulu Radoslav Látal. Ze Schalke 04 odešel, i když měl na stole novou smlouvu. Volání Olomouce bylo silnější. Po půl roce odtud téměř uprchl do Ostravy. Pro Hanáky byl přítěží. Na Bazalech ožil a výrazně pomohl Baníku k titulu. Spolu s ním jej slavil Marek Heinz, který se vrátil na rok z nevydařeného německého angažmá. A dokonce k titulu přidal i korunu pro krále ligových kanonýrů. To se povedlo v devadesátých letech i Horstu Sieglovi, a zase ve Spartě.
Od hráčů, kteří se vrátí ze zahraničí, se vždycky čeká víc. Přesvědčil se o tom například Jiří Němec, který podruhé odešel ze Sparty dřív, než sám čekal, ale v Blšanech i na Žižkově byl oporou. Na Letné jsou prostě vyšší nároky, což ví i Řepka, ale ten po počátečních rozpacích dokončil podzim ve výborné formě. Skvěle si vede v brance Brna Martin Lejsal, Jablonec získal oporu v Milanu Fukalovi a jeho útok táhne David Lafata, který se dostal i do reprezentace. Karel Poborský zatím tolik nepomohl Českým Budějovicích, stop mu vystavila vážná nemoc. "On je velkou posilou pro kluky už svojí přítomností v kabině," zdůrazňuje trenér Jihočechů František Cipro.
Nesplnili očekávání
Někteří fotbalisté se vrátí po roce, jiní po mnoha letech. To však není až tak podstatné. Důležité je, co týmu přinesou. Nejhůř jsou na tom ti, kteří se vracejí na Letnou. O těch šťastnějších už byla řeč, pak tu jsou ti druzí. Pavel Hapal ztratil přízeň fanoušků po jedné neproměněné penaltě. Jiří Štajner, místo nastartování k lepším výkonům, přišel o start na ME 2004. Jan Šimák zůstává také hodně dlužen, podobně jako Václav Drobný. Tomáš Jun je totálním propadákem. "Přišel jsem Spartě pomoci a sám ožít. Místo toho nehraju a nevím, co bude. Nad vodou mě drží jen rodina," přiznal Tomáš Jun.
Někteří hráči se vracejí skutečně jen proto, aby se znovu rozlétli za hranice. To udělali například Štajner i Heinz. Naopak Drobný se Šimákem a Junem na sobě musejí hodně zapracovat. Osudy fotbalových navrátilců jsou složité. "Když vidím, co prožívají kluci, kteří se vrátili, pak o návratu do české nejvyšší soutěže vůbec neuvažuju," konstatoval Jan Koller, který si na tuzemských ligových trávnících neužil slávy ani před svým odchodem.
