Proměnil tři penalty a napodobil legendu. Zajímavý hattrick, smál se liberecký útočník Kozák

Popravdě u třetí jsem se ptal Potoka (Potočného), jestli chce jít. Řekl mi, že jak chci já. Tak jsem to vzal na sebe. Beru to jako menší odčinění za Spartu, proti které jsem penaltu neproměnil. Teď jsme všichni bojovali a tři body jsou nesmírně důležité.

I když jsem si to v tom okamžiku neříkal, určitě to někde vzadu v hlavě bylo. Jsem rád, že to tak dopadlo. A kopnul jsem to celkem na jistotu. První jsem se snažil dát doleva, druhou doprava a třetí doprostřed, abych to nějak rozvrstvil. Nakonec mi všechny vyšly tak, jak jsem zamýšlel.

Ano, bylo to od tyčky, takže trochu jo. Ale šel jsem na jistotu, nechtěl jsem nic napůl jako proti Spartě. Snažil jsem se to narvat k tyči, věřil jsem si.

Byly tam rozdíly. Nejvíce nervózní jsem byl možná u té první, protože přeci jen to byla první penalta po té zahozené se Spartou. První byla nejhorší, u druhé a třetí jsem si už věřil víc.

Popravdě ne. Ani gólman, nikdo mi nenadával, ani mi neříkal, že nedám. Bylo to úplně v pohodě.

To ne. Je to zajímavý hattrick. Nějaký jsem už dal a samozřejmě by bylo hezčí, kdyby jeden gól padl ze hry, ale vůbec si nemůžu stěžovat. Většinou si penalty nepočítám, ale po dnešku budu. (usměje se)

Meta ještě překonána není, ještě zbývá dost zápasů. Prvotní cíl si vždy dávám vysoký, ale pak ho nechám stranou a jdu zápas od zápasu. Fotbalista musí žít přítomností a nekoukat na to, jestli to zvládne. Chtěl jsem být prostě platný týmu, ať už góly nebo svou přítomností na hřišti. Pokud si člověk nastaví nějakou metu a nemyslí na nic jiného a honí se za góly, tak je to nesmysl a gól v životě nedá. Nějaký cíl musíte mít, ale pak jdete zápas od zápasu.

(směje se) To nechám na vás.

To ne, i když to tak teď možná vypadá. Teď tomu jen všechny okolnosti nahrávaly. V kariéře jsem už nějaké penalty kopal, ale vždycky jsem byl určený řekněme až jako druhý, třetí. Vyloženě jsem si je nebral. Nikdy mi to však nevadilo a pokud je možnost, rád penaltu kopnu.

To záleží. Teď jsem se rozhodoval při rozběhu, nechtěl jsem příliš přemýšlet nad jednou možností, měl jsem to otevřené. A ve finále jsem asi udělal dobře.

Že bych čekal až do poslední chvíle, to taky ne. Spíše mi při rozběhu vždy napověděl instinkt, kam to mám kopnout. Možná i proto to vyšlo. Byla to shoda více okolností.

Byl to plus minus remízový zápas, hra nebyla asi moc pěkná. Oni vyrovnali ke konci a už si na ten bod věřili, takže se umím vžít do toho, jak obrovské zklamání to pro ně i vzhledem k tabulce muselo být. Naštvání asi bylo veliké, ale penalta, hlavně ta poslední, byla jasná ruka... Spíš však koukám na sebe, ne na ostatní.

Ano, to bylo špatně. Oba góly byly hrozně laciný. Všichni v týmu jsme to špatně bránili. To je velké minus, protože teď jsme měli štěstí, ale příště nás standardky můžou stát tři body. Tomu se určitě musíme příští, možná celý týden věnovat a zlepšit se.

Jistá však ještě není. Ještě je tam Sigma, která by musela vyhrát na Slavii a my prohrát v Karviné. Ale máme to rozehrané dobře a ve svých rukách. Stačil by nám bod a jsme jistě šestí, protože máme lepší vzájemný zápas. Ale v kabině ani nechceme moc počítat, jedeme do Karviné pro tři body a nebudeme spoléhat na to, že Slavia porazí Sigmu. A hlavně ty body se budou hodit vždy, pokud bychom v šestce zůstali. Nemá cenu počítat.