To nejde. Na takový zápas se člověk nemůže přípravit, přiznával sparťanský kapitán Frýdek

Před začátkem pietní vzpomínka a loučení se spoluhráčem, který s nimi ještě před pár měsíci hrál a seděl v kabině. Hudba z reproduktorů, která jim ho připomínala. Šuralovy fotografie na potemnělé výsledkové tabuli.

„Měli jsme na krajíčku. Vždyť to byl kamarád. Hodný kluk. Pořád tomu nemohu uvěřit," nevěděl Frýdek, kam upřít pohled a kde najít slova, aby vyjádřil, co v něm i jeho spoluhráčích před partií s Baníkem dělo.

Vždyť i ty dresy, v nichž nastoupili a na kterých bylo Šuralovo jméno i číslo, všechno jen umocnily. Pásky na rukávech  rovněž. A černá trička ostravských hráčů s portrétem jejich spoluhráče také. Baníkovci v nich nastoupili i přesto, že Šury byl jejich soupeřem. A v každém zápase nesmiřitelným.

„Nebyl to výkon, jaký bychom si představovali, ale výsledkově jsme utkání zvládli," kvitoval sparťanský kapitán, že jeho tým těžkou a náročnou partii zvládl a Baník porazil.

Trenér Michal Horňák také, neboť on věděl za všech nejvíc, jak těžko se jeho svěřenci s tragickou smrtí kamaráda vyrovnávají.

„Padlo to na nás všechny. Na hráče, na realizační tým. Jakmile jsme se o smrti Pepy dozvěděli, kluci nemohli dva dny vůbec trénovat. celý týden to na nich leželo. A během zápasu také. Až teprve po druhé brance v ostravské síti přišlo trochu uvolnění, ale stejně to nebylo celý zápas nebylo ono," potvrzoval trenér Frýdkova slova, že v podobné situaci nejde hráče na zápas připravit.

„Snažili jsme se o to. My starší a zkušenější se museli s tragickou událostí vypořádat dřív než hráči, abychom se pak pokoušeli působit na hráče. Jen ale pokoušeli, protože v nich to pořád zůstávalo. Na trénincích byli skleslí, v šatně vzpomínali na Pepu," netajil Horňák, jak moc byli jeho svěřenci rozhození a zlomení.

Ani nemusel.

Slova kapitána Martina Frýdka mluvila za vše. Jeho chování a počínání po vyhraném duelu s Ostravou také.