Článek
„Už je to blizoučko, ale nechci nic zakřiknout," culil se jako sluníčko čtyřiadvacetiletý záložník Slavie.
Když s fotbalem v Havlíčkově Brodě začínal, nastupoval na hrotu. „Bavilo mě dávat góly. Doma u rodičů mám ještě spoustu trofejí pro nejlepšího střelce různých turnajů," vyprávěl nedávno.
Ještě v žákovských týmech klubu z Edenu nastupoval coby útočník. Postupně se však posouval sestavou, až se octl i na pozici stopera. Až trenér Trpišovský z něj udělal při hostování na Žižkově defenzivního záložníka. A v probíhající sezoně Souček, byť s řadou obranných úkolů, plní roli střelce klíčových branek. Na kontě jich má už dvanáct. Přitom dosud bylo Součkovým ligovým maximem sedm gólů v sezoně 2015/16.
„Nikdy v minulosti jsem tolik gólů nedával. Mám z produktivity obrovskou radost. A jsem rád, že pomáhám klukům," rozplýval se Souček po trefě znamenající těsný triumf nad Jabloncem, s nímž Slavia doma vyhrála prvně od května 2013.
„Bylo složité zápas zvrátit. Jablonec má obrovskou kvalitu. Navíc poslední dobou se nám stává docela pravidelně, že někdo ze soupeřů trefí šibenici naší branky. O to krásnější a radostnější je, že jsme získali tři body," přemítal Souček.
Netajil, že ještě v průběhu odpoledne doufal v mistrovské oslavy už během středeční noci. „Chtěli jsme slavit titul. Bylo by krásné, kdyby jej pečetil můj gól. Ale pochopitelně jsme znali výsledek Plzně. Tudíž je pros nás hlavní, že jsme sami vyhráli. Nechceme spoléhat na zakolísání Viktorie," přesvědčoval Souček.
Nepochyboval, že se spoluhráči si mistrovské křepčení užijí už v neděli v Ostravě. „Máme dost zkušeností, abychom udrželi koncentraci a rozhodli definitivně při první příležitosti."