Článek
Berete tuhle trefu jako tečku za těžkým obdobím?
Určitě se po ní cítím líp. Ostatně na první gól za Liberec jsem čekal dost dlouho. Navíc byl hodně důležitý. Ostrava je silná, hraje náročný fotbal. Vyhráli jsme ale my, protože jsme hráli srdcem.
Už třetí zápas jste odehrál na postu stopera, přestože jste záložník. Je to nezvyk?
(usměje se) Samozřejmě bych raději hrál v záloze. Ale před utkáním se Slavií se mě kouč zeptal, jestli můžu hrát stopera, když byl Karafiát zraněný. Řekl jsem, že ano. I když to bylo v profesionální kariéře poprvé. Hrál jsem ale za tým, klub a fanoušky, ne za sebe. A spoluhráči mi hodně pomohli. Brankář Filip Nguyen s Tarasem Kačarabou, který je na tenhle post zvyklý, mi říkali, co mám dělat. Radili mi, kam jít. Myslím, že to bylo dobré.
Jste tedy po těžké autonehodě definitivně zpátky?
Ano. Děkuju bohu, že můžu znovu hrát. Po nehodě pro mě bylo všechno komplikované a těžké. Tři měsíce jsem nehrál a jen trénoval a trénoval. Hrozně moc mi pomohli fyzioterapeuti Jan Čížek a Romana Vlčková. Za hodně vděčím i mentálnímu kouči Michalu Kopčanovi a své přítelkyni s její rodinou.
O té havárii jste nikdy nemluvil. Prozradíte, co se tehdy stalo?
Došlo k ní po zápase s Příbramí, který se mi v Liberci zatím povedl asi nejvíc. Byl jsem unavený a vyrazil jsem do Opavy za přítelkyní. Za volantem jsem usnul a probudil se až v nemocnici. Vůbec si nepamatuju, co se stalo. Ale děkuju bohu, že žiju.
Robert Hrubý z Baníku Ostrava a Kamso Mara z Liberce v akci během utkání 3. kola nadstavby první fotbalové ligy.
Auto bylo hodně zničené?
Ano, kompletně. Ale mně se nic nestalo. Nemohl jsem tomu vůbec uvěřit. Někteří takové štěstí neměli...
Třeba Josef Šural. Když se za něj držela před utkáním se Slavií minuta ticha, pro vás to musel být vzhledem k vaší zkušenosti ještě těžší moment.
Je to hodně smutné. Strašně moc lituju Šurala a jeho rodinu, děti, ženu. Je to strašně těžké, ale všichni jednou umřeme a všichni to vědí. Takový je prostě život. Důležité je žít v přítomnosti a nemyslet na minulost ani na budoucnost.
Věříte na zázraky?
Ano, věřím. Můžu říct, že jsem měl opravdu obrovské štěstí. A věřím v boha. Jsem muslim, modlím se. Bůh může udělat všechno na světě. Bůh rozhodl, že budu žít. Tak žiju. A hraju fotbal a všechno je dobré. Tvrdě pracuju a chci hrát, protože když hraju, tak jsem šťastný.
Jak těžké je být muslimem v Česku, kde někteří lidé včetně politiků cíleně rozdmýchávají nenávist k islámu?
Někteří islámu vůbec nerozumějí. Když někdo někoho zabije, tak není muslim. Bůh řekl, že jestliže zabijete jednoho člověka, jako byste zabil celý svět. V každém náboženství máte dobré a špatné lidi. V islámu i v křesťanství. Vím, že někteří dělají hodně špatné věci a islám kvůli tomu má špatnou image.
Robert Hrubý z Baníku a Jan Sýkora z Liberce v akci během utkání nejvyšší fotbalové soutěže.
Od začátku května je ramadán. Držíte půst?
Samozřejmě. Ale je to těžké, když přes den nesmíte pít ani jíst. Jenže pro muslimy je to důležité. Pokud nejste nemocní, půst musíte držet. Ale teď tady není moc horko, takže je to v pohodě, v létě na jihu je to těžší.
Dodržujete půst i v den zápasu?
Ano. Ve velkých klubech velcí hráči také dodržují ramadán. Například Mohamed Salah, Sadio Mané, Paul Pogba, Ngolo Kanté. Všichni drží půst a hrají. Musíte ale hrát stejně jako předtím. Nemůžete se na ramadán vymlouvat! Hrajete za tým, za klub, za všechny. Všichni na vás koukají, je to hodně důležité.
Pouť do Mekky už jste vykonal, nebo o ní teprve přemýšlíte?
Chci ji vykonat, co nejdřív to bude možné. Když jste muslim, je to normální. Každý, kdo může, musí jít. Pokud nemůžete, o. k., když třeba nemáte peníze. Ale když nějaké máte, musíte tam jít.
