Rubriky:

1. liga

Horváth: Pusa pořád bolí, bez prášků bych to nevydržel

11. června 2007 11:16

Pavel Horváth vyhrál s fotbalisty Sparty domácí pohár i titul, ale pár dní po sezóně šel na operaci. Lékaři mu v narkóze zpevnili destičkou prasklou čelist a zároveň mu vytrhli obě spodní osmičky. Z nemocnice už je doma, ale bolest moc neustupuje. S hlavou obarvenou na blond sedí na terase svého nového domu, bere prášky a pořád si leduje pusu.

Před deseti dny jste se podrobil operačnímu zákroku. Jak se cítíte?

Rád bych si užíval dovolenou, ale bohužel to moc nejde. Zatím trávím volno tak, že si vezmu do šátku led a čekám, až pojedu na kontrolu. Nemohli jsme odjet na dovolenou, utekl mi koncert Kabátů v Praze...

Takže někam k moři nepojedete vůbec?

Měli jsme v plánu vyrazit do tepla s rodinou Tomáše Poštulky, ale zatím to nejde. Nemůžu si objednat zájezd a pak ho rušit. Asi budeme jen na chalupě. Možná odletíme na tři dny za známými do Lisabonu.

S operací jste počítal dopředu?

Chtěl jsem si nechat vyndat obě dolní osmičky, ale nepočítal jsem, že k tomu budu mít ještě prasklou čelist.

Jak jste si vůbec zranění přivodil?

Bylo to v zápase v Olomouci. Šel jsem do skluzu s domácím Pulkertem. On se mě možná lekl, skrčil se, já do něj vlítnul a narazil jsem čelistí do jeho kolena. Dohrál jsem to, pak jsem ještě stihnul dát ten gól z půlky hřiště.

Nakonec jste s tím zraněním dohrál celou sezónu. Bolelo to hodně?

Cestou zpátky z Olomouce mě začala bolet hlava a nepřestávalo to. Jenže tři dny poté se hrálo finále poháru. Bolesti moc neustoupily, ale zápas jsem odehrál pod prášky. Nechtěl jsem o něj přijít. Teprve další den jsem jel na rentgen a zjistili, že mám čelist prasklou. Do konce už zbývalo jen poslední utkání s Mostem, které rozhodovalo o celé sezóně. Chtěl jsem být u toho. Trochu jsem se bál, abych se s nikým nesrazil. Naštěstí to dobře dopadlo.

Přitom jste poslední utkání za Spartu odehrál skvěle…

Jen doufám, že to nebylo tím, že jsem měl zlomenou čelist… Chtěl bych hlavně říct, že ty zápasy odehrálo výborně celé mužstvo. Ne jen já. Když se daří týmu, hraje se jinak i jedinci.

Jak dlouho jste byl v nemocnici?

Od pátku do pondělka a od té doby se trápím doma. Každý den jezdím do nemocnice na čistění. Čekám, až opadnou bolesti. Zatím je to síla. Bez prášků se to nedá vydržet. Nemám na nic náladu, ani do bazénu se mi nechce skočit. Sedím ve stínu a nestojí to za nic.

Měl jste vůbec sílu a náladu slavit titul?

Slavil jsem. Jen po těch práškách, co jsem bral, jsem se musel trošku krotit. V rámci možností jsem si oslavy užil. Bylo to příjemné. V pátek jsem šel na operaci, takže jsem to zas nemohl přehánět. Ale kdybych byl zdravý, tak jsem tři dny slavit určitě vydržel. O to strach nemám (smích).

Jak se zpětně díváte na sezónu, která Spartě nakonec vyšla skvěle?

Celkově jí musíme hodnotit kladně. Vždyť dva poháry během jedné sezóny v samostatné české lize nikdo nezískal. Neříkám, že jsme všechny zápasy odehráli výborně, některé jsme zvládli i silou vůle. Ale byli jsme nejlepší. Z těch silných týmů se výpadků nevyvaroval nikdo. My jsme urvali nejvíc bodů.

Vy osobně jste měl výborný závěr jara, ale v jeho průběhu jste si taky prošel horším obdobím. Jednu chvíli vás trenér vyřadil ze základní sestavy…

To je realita. Horším obdobím si v sezóně projde každý. Když se podíváte třeba na Real Madrid, ani ty největší hvězdy nebudou hrát dvacet zápasů stejně. Na každého slabá chvilka přijde a záleží, jak se s tím kdo vyrovná.

Jak jste se s tím vyrovnával vy?

Nebyl jsem šťastný, že jsem nehrál, ale i tohle prostě k fotbalu patří. Je potřeba hledat chyby u sebe a ne všude kolem. Sám jsem cítil, že to nebylo ono. Pořád jsem bojoval s nějakými zraněními. Hlavně v zimní přípravě. Objektivně se to muselo projevit. Nemám fyzické předpoklady k tomu, abych bez tréninku na hřišti fungoval, jak mám. Musel jsem to dohnat. Naštěstí se to povedlo v nejvhodnější čas.

V závěru sezóny se vám dařilo i střelecky…

Já si na to moc nehraju. Důležité je, aby ty góly někdo dal a jestli jsou to útočníci nebo já, to nevadí.

Třeba ve finále poháru jste dal rozhodující gól z penalty mazácky do šibenice. Nebál jste se na sebe vzít odpovědnost.

Tam mě zrovna určil trenér. Ale myslím, že jsem na takové situace připravený. Tyhle vypjaté momenty mě na fotbale nejvíc baví. Cítím obrovskou pravděpodobnost, že tu situaci zvládnu.

Spartu čeká hned na začátku sezóny těžký úkol: pokusit se postoupit do Ligy mistrů, i když nebudete nasazeni a zřejmě dostanete hodně těžkého soupeře.

To je nepříjemné… Když dostaneme třeba Arsenal, šance je menší, ale pořád existuje. Bude záležet na zdravotním stavu, momentální formě i na štěstí.

Nedávno jste se s rodinou přestěhoval do nového domu na okraji Prahy. Našel jste konečně svůj klid?

Mně město nikdy nevadilo, ale vždycky jsem si přál mít barák. Je tady pohoda, ptáci zpívají… Dcera Adriana řádí na zahradě s míčem… Líbí se nám tady. Někdo mi říkal, že bydlím na vesnici, ale autem to mám všude kousek.

Podílíte se hodně na práci kolem domu?

Zatím jen na sekání trávy.

Doma se vám ještě nic nepokazilo?

Když se to stane, Jana si to spraví sama. Ona je hrozně šikovná…

Neuvažovali jste, že dceři pořídíte ještě jednoho sourozence?

Přemýšlíme nad tím. Necháváme tomu volný průběh, oba další dítě chceme. Určitě to přijde.

Chtěl byste radši syna?

Jo, ale v konečné fázi mi to bude jedno. Když tak by přišel kluk až jako třetí…

Zvládl byste vychovávat tři děti?

Já určitě, záleží na Janě. Starat se o čtyři děti, to už je hodně (smích).

Proč jste se vlastně odbarvil na blond?

S Honzou Rezkem jsme si řekli, že když uděláme double, dáme si náušnici. To mi doma neprošlo, tak jsme se domluvili na odbarvení. Nakonec jsem to udělal jen já, protože Réza se odjel rekreovat na Kubu. Hned jak přijede, tak si na něj dohlídnu a půjde taky na blond.

Jan Krůta, Právo

Zrušit


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..