Článek
Je prvním hráčem mistrovského kádru z roku 2004, který se po angažmá v cizině znovu vrátil do Ostravy. Ve francouzském klubu zažil výbornou první sezónu, jenže pak se na něj lepila smůla v podobě opakujících se zranění, proto se rodák z Vigantic rozhodl k návratu domů.
„Po zisku titulu mi vše vycházelo. Hrál jsem semifinále mistrovství Evropy a přestoupil do silného klubu, kde jsem se dočkal vřelého přijetí. Po celou dobu, i když jsem byl zraněný, se ke mně chovali v Auxerre perfektně, byla to pro mě velká zkušenost. Jen mě mrzí, že jsem jim to kvůli častým zraněním neoplatil výkony,“ rekapituloval Bolf.
Návrat domů
V zimě se dal do pořádku a francouzský klub s ním začal opět počítat, jenže vysoký stoper už měl v hlavě jediné: návrat domů. „Posledního půl roku jsem zůstal ve Francii sám. Já jsem na rodině závislý, hrozně se mi stýskalo. Chtěl jsem pryč,“ přiznal. Zatímco jej kouč Fernandez nominoval k zápasu v Bordeaux, jeho manažer Lacina už s prezidentem obtížně dojednával Bolfovo vyvázání ze smlouvy. „Jsem moc rád, že mi Auxerre i v tom vyšlo vstříc,“ řekl.
Už to vypadalo, že si pak plácne s Baníkem, ovšem přišlo další vážné zranění kolena. Řada hráčů by ve 33 letech ukončila kariéru, jenže to by Bolf nesměl být naturelem Valach. Zavolal tehdy volnému trenéru Werneru Ličkovi a spolu začali pracovat na návratu. „Velký dík patří i doktoru Hustákovi a fyzioterapeutovi Marku Poštulkovi, který také kdysi hrál fotbal a moc mi pomohl v rehabilitaci,“ potvrdil Bolf. Od března tvrdě trénoval, denně strávili s Ličkou i šest hodin. Když se kouč stal generálním manažerem Baníku, bylo jasné, kde bude obránce hrát.
Ve středu podepsal na Bazalech tříletou smlouvu i přesto, že manažer Lacina pro něj měl další čtyři nabídky, jednu dokonce z první bundesligy. „Já jsem chtěl zůstat doma. Navíc s panem Ličkou vidím velice slibnou perspektivu v Baníku. Netvrdím, že budeme hrát hned o titul, ale jeho osoba je pro mě zárukou, že klub chce někam směřovat. Chci být platný na hřišti,“ uvedl Bolf.
Nad Bolfem už přitom po angažmá ve Francii, které ukončil v tichosti, leckdo lámal hůl. „Právě nepřejícím lidem chci předvést, že mám vůli a chuť ještě něco dokázat,“ prohlásil odhodlaně.
Co nejdříve zpátky do formy
„Mou motivací je, abych se znovu vrátil do formy, v jaké si mě fanoušci pamatují před třemi lety. I když se cítím skvěle a moc se těším na fotbal, určitě to bude chvíli trvat, protože mi asi bude chybět zápasová praxe. Viděl jsem pár zápasů Baníku na jaře, ale nechci tým srovnávat s mistrovským rokem,“ bránil se bližší konfrontaci ostřílený stoper.
Přijal číslo 23 a ani si nechtěl vybírat, s kým by se mu hrálo ve stoperské dvojici nejlépe. „Já ani nemám místo v základu jisté, to si budu muset teprve vybojovat na hřišti,“ připustil hráč. Když se o jeho příchodu spekulovalo v zimě, mělo se jednat i o manažerské smlouvě, kde by se počítalo s Bolfovým začleněním do vedení klubu po konci kariéry: „Ale nic takového jsem do kontraktu nechtěl."
Pokud by odváděl výkony jako dřív, třeba by ještě rozšířil 34 startů v reprezentaci. Bolf totiž rázně odmítl názor, že se zlobí na trenéra Karla Brücknera, který jej nevzal na MS do Německa. „To je úplná blbost. Já byl zklamaný asi deset minut, to mi bylo hrozně, ale pak jsem se s tím smířil. Byla to volba trenéra, měl na to právo. Já se s trenérem normálně zdravím, podáme si ruku. Nikdy jsem neřekl, že v nároďáku už bych hrát nechtěl,“ naznačil své vysoké ambice Bolf.
