Rubriky:

1. liga

Konečně hraju oběma nohama, libuje si Slepička

5. července 2007 13:16 - PRAHA

Po více než roce nastoupil ve středu útočník Sparty Miroslav Slepička do zápasu. Hýřil nápady, kličkoval, jeho perfektnímu výkonu, byť v přípravě, chyběl jen gól. Alespoň tedy na jeden nahrál. Tisícovka fanoušků v hledišti mu zatleskala, když po necelých sedmdesáti minutách opouštěl letenský trávník. Usmíval se ve víře, že jeho vleklé zdravotní problémy snad definitivně skončily.

„Konečně! Po více než roce hraju fotbal oběma nohama. Zranění je pryč. Kotník drží a svaly také. Necítím žádnou bolest. Je mi fajn,“ liboval si po utkání s Ameri a jen mávl rukou nad tím, že mu v Krkonoších v prvním týdnu přípravy lehce oteklo koleno. „To bylo jen krátkodobé z únavy,“ zakroutil odmítavě hlavou nad možností dalších zdravotních potíží.

Jeho příběh je jako z černé kroniky. V létě 2005 přišel na Letnou z Liberce jako velká posila ofenzivy. Rychlonohý útočník s perfektní technikou, navíc gólový. Dostal dres s číslem 10, který na Letné nosili vždy především kanonýři jako byl například současný asistent Horst Siegl. V šestnácti zápasech stihl dát jen dva góly, z toho jeden Slavii.

Pevné místo v kádru si nevybojoval především kvůli zdravotním problémům. Ty ho pronásledovaly jako černá můra. Loni v dubnu si zahrál ligu naposledy proti Jablonci. V květnu měl v rámci rozehrání pomoci spartanské rezervě v Brně v boji o záchranu. Zápas pro něj skončil zraněním. „Ani v nejhorším snu mě tehdy nenapadlo, jaké martyrium mě čeká,“ otřásl se při nepříjemné vzpomínce.

Přemýšlel i o konci kariéry 

Zranění paty pravé nohy potřebovalo podle původních prognóz jen pár týdnů klidu. Talentovaný útočník se měl vrátit v pohodě do letní přípravy. „Všechno bylo jinak. Lékaři zjistili, že zranění je vážnější. Musel jsem na operaci. Bylo to nekonečné. Sádru jsem nosil čtyři měsíce. Hlavou se mi honilo ledacos, třeba i myšlenka, že bych nebyl prvním mladým fotbalistou, který musel předčasně ukončit kariéru. Ale nechtěl jsem to vzdát. Psychicky mě držela nahoře rodina a kondiční trenér Aleš Kaplan. Mohl jsem posilovat vršek. Když mi sundali sádru, krůček za krůčkem mě vedl rehabilitačním procesem. Běhal jsem a strašně jsem se těšil na zimní přípravu. V prosinci jsem poprvé kopl do míče, to byl skvělý pocit. To už jsem věřil, že přípravu stihnu a budu bojovat o místo v kádru,“ zavzpomínal.

Podruhé dostal tvrdý úder nepřízně osudu. „Kotník pořád bolel, hrál jsem jen jednou nohou. Lékaři říkali, že to není možné, protože podle nich byl v pořádku. Tak jsem to tahal přes bolest a obstřiky, jenže to mi vydrželo chvilku, obstřik na zlomeninu nepomáhá,“ vrátil se k dalším nepříjemným chvílím svojí kariéry. „Zjistili, že to je pořád zlomené a navíc tam mám nějaký úlomek. Znovu jsem šel na operaci. To hrozné martyrium se opakovalo, i když jsem měl sádru jen měsíc. Vrátily se i černé myšlenky o konci kariéry. Podruhé mě podrželi moji nejbližší a já si řekl, že tu smůlu musím zlomit,“ dodal s optimismem v hlase.

Znovu rehabilitoval a trénoval, aby byl fit na letní přípravu. „Teď už jsem šel do přípravy zdravý a bez bolestí. Míč mě začíná zase poslouchat, ani při střetech mě noha nebolí. Nemám strach. Cítím se výborně psychicky, nabírám fyzičku. Potřebuji herní praxi, co nejvíc hrát, ale samozřejmě to nesmím strhnout,“ vyprávěl spokojeně. Trenér Bílek má do útoku jeho, Kuliče, Doška a Holendu, tedy tři ověřené borce a jednoho rekonvalescenta. „Míra potřebuje hrát a bude určitě hodně platný,“ dal Michal Bílek najevo, že dá Slepičkovi šanci. „Já se o ni poperu. Určitě to nebude zpočátku do základní sestavy, ale věřím, že zase budu zase střílet góly,“ rozloučil se optimisticky Miroslav Slepička.

Karel Felt, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..