Článek
V posledních dnech čelí disciplinární komise ČMFS kritice části veřejnosti a médií kvůli z jejich pohledu nízkým trestům pro sparťany Tomáše Řepku a Martina Abrahama za jejich exces v Teplicích, za který dostali nepodmíněný trest na sedm, respektive čtyři zápasy. Nepřemýšleli jste o tom, že měly být vyšší?
Jiná část veřejnosti a médií zase oponuje, že byly vysoké, další se s nimi ztotožňují. Provinění jsme projednávali velmi odpovědně, na základě odborných podkladů a svědeckých výpovědí. Kdybychom se k němu měli vrátit, pak rozhodneme stejně. Nemůžeme trestat tak, jak by si to někdo přál, navíc bez znalosti disciplinárního řádu nebo pod vlivem hysterie a emocí, ale výhradně na základě objektivních skutečností. Naše komise nese za své rozhodnutí odpovědnost, nikoliv veřejnost. Neumím si totiž představit, že bychom na základě televizních záběrů, např. z autohavárie, pak prostřednictvím médií radili chirurgům, jak mají operovat zraněného.
Skutečně jste nepodlehli tlaku veřejnosti a médií?
My jsme na tlak při podobných ostře sledovaných kauzách zvyklí, samozřejmě víme, že fotbal je společenský fenomén. Média se logicky zajímají především o kauzy, týkající se velkých klubů nebo známých hráčů či trenérů. Žádným tlakům však nepodléháme.
Řepku jste řešili potřetí během roku a půl. Začalo to urážkou trenéra Večeři, pokračovalo zvednutým prostředníkem směrem k teplickým fanouškům a teď urážel rozhodčí, strkal do pořadatele a udeřil do kamery ČT. Neměli jste mu za recidivu udělit zákaz startů na půl roku?
Sedm soutěžních zápasů je v profesionálním fotbale hodně vysoký trest, to vám potvrdí každý hráč. Když pominu doping nebo korupci, je prakticky nejvyšším v historii a nelze ho srovnávat s časovými tresty v nižších soutěžích, které mají jinou disciplinární praxi i termínovou strukturu. Při jeho stanovení jsme přihlédli ke všem skutečnostem, včetně předchozích prohřešků. Jen pro srovnání: v minulých dnech hráč Juventusu Turín Zebina dostal čtyři zápasy za facku kameramanovi italské televize a trenér portugalské reprezentace Scolari stejný trest za pokus resp. udeření Srba Dragutinoviče. Zebina i Scolari dostali také pokutu. V případě Řepky a Abrahama jsme ji promítli do pokuty 700 tisíc korun udělené Spartě, která za chování svých hráčů, trenérů a činovníků spoluodpovídá. Řepka i Abraham už dostali pokutu 150 000 korun právě od klubu.
Nezdá se vám, vzhledem k Řepkovým příjmům, pokuta nízká?
V disciplinárním řízení se netrestá podle výše příjmů, ale podle míry provinění. A Tomáš Řepka, když mluvíme nejvíc o něm, tím, že nebude hrát v sedmi soutěžních zápasech, přijde zároveň i o peníze, které by dostal v souvislosti se startem v těchto utkáních.
Vy se Řepky zastáváte...
Nezastávám, ale dívám se na celý případ objektivně a s nadhledem. Řepka byl po svém návratu z Anglie disciplinárně potrestán dvakrát, myslím tím před teplickým případem. A ani jednou tomu nepředcházelo vyloučení. Jeho provinění jsme řešili na základě jiných podnětů než ze strany rozhodčího nebo delegáta. V obou případech dostal pokutu - za urážku trenéra Večeři a za vztyčený prostředník směrem k fanouškům. Obě samozřejmě zaplatil. V Teplicích byl letos na podzim poprvé vyloučen, navíc po druhé žluté kartě.
Řepka je bouřlivák, který má ve vypjatých okamžicích zápasů problémy se sebeovládáním. Nemyslíte si, že by k případu nedošlo, kdyby nebyl kapitánem?
Jsem o tom přesvědčen. Vše se totiž seběhlo v momentě, kdy byl podle pravidel jako kapitán vyzván hlavním rozhodčím, aby sdělil trenéru Bílkovi, že ten je vykázán na tribunu. I proto je součástí trestu zákaz výkonu funkce kapitána na 15 měsíců, aby nedošlo k podobným problémům, třeba i s horšími následky pro Řepku, Spartu a tím pro celý fotbal. A jakmile trest vykoná a vrátí se, může být v případě dalšího provinění znovu potrestán. To říkám i proto, že dlouhý časový trest by se minul účinkem, protože hráč v profesionálních soutěžích, které se hrají v rychlém termínovém sledu, je prakticky permanentně pod „dozorem“ a může být kdykoliv, okamžitě a opakovaně potrestán, když se proviní. O reprezentačních přestávkách a zimním období, kdy se soutěžně nehraje, ani nemluvě. Ve fotbale se totiž trestu, na rozdíl od civilního života, nelze vyhýbat. Je třeba si také uvědomit, že fotbal je hra a Řepka se sice provinil, ale nespáchal hrdelní zločin. Proto odmítáme hon na Řepku a jakékoliv inkviziční nebo mstivé tresty, o kterých mluvilo pár populistů.
Martin Abraham, který vylétl ve stejném utkání z lavičky a spoluhráči ho museli držet, aby neinzultoval rozhodčího, dostal čtyři zápasy. Tedy stejný trest jako Pavel Lukáš za udeření protihráče pěstí. Tato provinění jsou srovnatelná?
Tato provinění a výši trestů nelze srovnávat. Především disciplinárka netrestá za to, co se mohlo stát, ale za to, co se skutečně stalo. Souhlasím, že nástup Abrahama mohl vypadat hrůzostrašně. Ale z jeho strany došlo k hrubé urážce a vyhrožování rozhodčímu. Nikoho neinzultoval. Lukáš naopak udeřil soupeře pěstí mimo boj o míč. A to je tělesné napadení. Tento úder neviděl rozhodčí ani delegát a disciplinární řízení jsme zahájili na podnět ČT, která ho zaznamenala. Lukáš své provinění přiznal. Obě provinění byla závažná, ale z disciplinárního hlediska diametrálně odlišná.
